RECENZE: Tři bratři - dobře promazaný pohádkový stroj a zábava pro celou rodinu

V případě Tří bratrů to byla z velké míry sázka na jistotu, obdobné pohádkové hudebně-divadelní pásmo včetně mnoha písní už s úspěchem prověřila prkna Národního divadla. Oproti inscenaci došlo jenom k výměně pohádky o Budulínkovi, kterou nahradili titulní Tři bratři. Tato pohádka také tvoří pomyslný svorník filmu a spojuje tři notoricky známé pohádky Šípková Růženka, Červená karkulka a Dvanáct měsíčků do jednoho velkého vyprávění.

Bráchové si jdou pro nevěsty

Příběh divákům zprostředkovává vypravěč v podobě mudrlantského zapisovače pohádek a malíře, kterého ztvárnil Zdeněk Svěrák. Vstupuje do příběhů, když se vyprávění dostává na špatnou kolej, a rozpráví s dětmi, které se na plátně objevují v podobě iluzivních stínů – jako by s vámi právě seděly v kině. Nechává je tak třeba hlasovat o tom, co provést s vlkem z pohádky o Karkulce.

Ale zpátky k zápletce. Zjednodušeně řečeno si tři bratři (hrají je Vojtěch Dyk, Tomáš Klus a Zdeněk Piškula) vyrazí do zmíněných pohádek pro nevěsty. Někdy ovšem ono propojení s titulní pohádkou, která sama o sobě není zrovna dvakrát výživná (bratři se vydávají do světa také proto, aby se zbavili svých špatných vlastností), balancuje až na hraně nejapnosti. Tvůrci z toho však často vybruslí nadsázkou či vtipem. Nebo pěkně po uhlířovsku písničkou (na mě jich ve filmu bylo trochu moc a některé byly příliš rozvláčné).

Svěrák se vrátil ke klasické české pohádce

Jan Svěrák se nechal slyšet, že chtěl klasické české pohádce vrátit sebevědomí, které ztratila napodobováním hollywoodských velkoprodukcí s množstvím digitálních efektů a popkulturních mutací. Nepoužil tak třeba v případě postavy vlka nákladné digitální triky (které by podle jeho slov stály víc než celý film), ale obří loutku. Ušetřil a výsledek je navíc vtipný.

Nutno však dodat, že ani Tři bratři nejsou, už jen vzhledem k tomu, že míchají dohromady tři pohádky, příkladem pohádkářského purismu. Takže pohádkový grunt, na který režisér také odkazoval, je potřeba chápat jako český pohádkový grunt, a spíš ten televizní. Zlo není nikdy úplně zlé, ale nanicovaté, hloupé či popletené. Tři bratři také nejsou skuteční hrdinové, ale spíš ťulpasové, kteří „zlo“ tak nějak přechytračí.

Film má úroveň i kvalitu

Nicméně výsledek je laskavě vtipný (to se dalo očekávat), v silnějších momentech až groteskní. Navíc celé je to provedeno na profesionální úrovni, a to od kamery, přes choreografii zpívaných kusů, až po výběr herců a práci se „zvířecími neherci“. Zkrátka kvalitně zpracovaný filmový produkt. Nic víc, nic míň.