Založit spolek a vybrat peníze na rekonstrukci kina Hraničář, kde chcete působit, je jedna věc, ale jak udržet divadlo za chodu? Počítáte, že budete dostávat dotace od ústeckého magistrátu, se kterým jste se nerozešli vůbec v dobrém?
Netvoříme komerční divadlo, to s naším repertoárem ani moc nejde. Máme sice štíhlý provoz, ale bez dotací a grantů se neobejdeme. Takže jedním z možných zdrojů je i město, ne však s dnešním vedením. Věříme lidem, že vidí amatérismus současných ústeckých radních i jejich aroganci, s jakou se jim daří ničit životní podmínky ve městě, a že u voleb to zohlední.
Proč jste si vlastně vybrali za svůj dočasný azyl právě Prahu a především pak Divadlo Komedie?
V Praze se za náš boj s ústeckou radnicí a zachování tradice Činoherního studia postavilo víc divadel, v čele s Národním, které pro nás už v červnu připravilo benefiční akci. Nabídka na hostování od režiséra Vojty Štěpánka z Divadla Komedie přišla společně od Prahy. A umožnil ji také dvoumilionový grant od hlavního města.
Několik inscenací jste již odehráli i v Divadle v Celetné. Jak vnímáte reakce pražského publika?
V Divadle v Celetné jsme zejména na první představení Klub rváčů od Chucka Palahniuka měli vyprodáno. Byla to otvírací hra naší pražské hostovací sezony a podle reakce publika bych řekl, že jsme je svou energií a chutí hrát strhli. Několikaminutový potlesk na závěr byl vážně skvělý, bylo to jako doma. Ale konkurence v Praze je prostě veliká a nedělní představení v Celetné nám ukázalo, že nemusí být vždy vyprodáno.
Vyhlásili jste i celonárodní sbírku, kolik peněz jste do dnešního dne vybrali?
Na sbírkové konto dorazily téměř tři miliony korun, další stovky tisíc pak představují sponzorské dary materiálu a vybavení na úpravy bývalého ústeckého kina Hraničář, v němž budeme mít brzy svou novou scénu.
Podle čeho jste vybírali inscenace, které chcete nabídnout pražskému publiku?
Chtěli jsme ukázat to nejlepší a pro nás příznačné ze současného repertoáru a přitom nabídnout i nové hry, které jsme nazkoušeli už jako Činoherák Ústí. Včera jsme odehráli Shakespearovy Dva pány z Verony, náš nejnovější kus z letošního června. V listopadu se pražští diváci můžou těšit na hru úspěšného britského dramatika Martina McDonagha Kráska z Leenane, jejíž ústecká premiéra nás teprve čeká. Nebude ale ani chybět jedno z našich recenzentsky nejoceňovanějších představení Zkrocení zlé ženy a také Kde život náš je v půli se svou poutí podle brilantního textu Josefa Jedličky. Chtěli jsme taky ukázat energii tohohle souboru, který to nevzdal a rve se dál.
Zajdete se někdy podívat na účinkování nového divadla Amulet, které čelí trestnímu oznámení kvůli dotacím?
Partu dvou tří lidí spřátelených s ústeckým panem radním tak nějak nepovažuji za divadlo. Nemají žádnou divadelní historii, nepředložili žádný dramaturgický plán, nemají herecký soubor. Na žádosti o přidělení dotace o délce strany a půl slibují pouze pestrá představení pro děti. Na jejich účinkování jsem tedy velmi zvědavý. Můj odhad je, že budou spíš dovážet divadelní soubory pro děti z jiných měst. Nebo vlastně nemusí dělat nic, k ničemu se totiž nezavázali, jen dostali peníze, a to dva dny potom, co byli zapsáni do rejstříku.
