V představení alternujete s Kryštofem Hádkem. Vyhovuje vám jako herci se s někým o roli střídat?
Tento druh alternace je zvláštní, protože pan režisér to na nás vymyslel tak, abychom se s Kryštofem ani jednou na žádné zkoušce nepotkali. Takže doteď jeden druhého neviděl, jak svou roli hraje. To jsem ještě nikdy nezažil.
A když tu příležitost máte, podíváte se, jak váš kolega roli pojímá?
Většinou ano, když máte štěstí na dobré lidi, tak si navzájem pomáháte, společně vymýšlíte různé nápady, které si pak předáváte.
Neexistují tedy mezi herci obavy, aby je někdo nevykrádal?
Ne, ne, ne. Alespoň já mám opačné zkušenosti, nikdy jsem neměl problém zeptat se kolegy, zda bych si něco od něho nemohl vypůjčit a zase naopak. Je to inspirativní.
Jak dlouho jste Hovory zkoušeli?
Zhruba dva měsíce, zkoušky probíhaly denně zhruba čtyři hodiny od desíti do dvou odpoledne. Ti, co alternují, zkoušeli polovičku času, tedy zhruba dvě hodiny denně. Bylo zábavné pokaždé zkoušet s jinými divadelními partnery. Já v první povídce například hraji buď s Janou Strykovou, nebo s Jitkou Schneiderovou.
Kde se obvykle učíte text?
Většinou po večerech doma, a když byl můj syn mladší, teď mu budou dva roky, a vozil jsem ho v kočáru, tak jsem k němu při procházkách promlouval skrz role, které jsem se učil.
Kolega Blažek v roli prodavače musí mluvit šesti jazyky včetně čínštiny či arabštiny. Co vy a jazyky?
Tuhle roli mu v dobrém slova smyslu závidím – ale taky nezávidím. Z jedné strany je to pěkná role, ze druhé je obdivuhodné, jak se to zvládl naučit, to já bych nechtěl (smích). Vím, že bych z toho měl za chvíli hlavu jak pátrací balon.
V poslední povídce hrajete s Filipem Blažkem životní partnery. Není to však poprvé, kdy vám byly přiděleny takové role…
My už jsme s Filipem na sebe docela zvyklí, protože v další hře divadla Studio DVA nazvané Vše o mužích, kterou hrajeme s Marošem Kramárem sedm let, ztvárňujeme také homosexuály. Už se tedy známe, proto nás to tentokrát nijak „nevykolejilo“. Tentokrát bylo pro nás nejtěžší, abychom se udrželi a nezačali se smát, s první pusou nám to moc nevyšlo.
Vše o mužích a Hovory nejsou jediné hry, ve kterých na Vyšehradě v létě hrajete. Kdy máte dovolenou?
Někdy se týden dovolené najde i během řádných prázdnin. Je pravda, že už asi šest, sedm let na Vyšehradě hraju, pro mě je to však milá část pracovních prázdnin.
Před časem jste přiznal, že hrát v Národním byl pro vás kdysi ten nejvyšší cíl, téměř nesplnitelný. Nicméně i tuto část kariéry máte za sebou, jaké jsou tedy další životní mety?
Ano, to byla krásná životní etapa, nyní nastoupila zase jiná část života „svobodné nohy“, jak se říká, která mě baví, práce je dost, takže si nestěžuji.
