Co vlastně vaše jméno znamená?
Dechen je tibetské jméno, velmi rozšířené v Bhútánu. Kdybych vás vzal do jeho hlavního města, zašli bychom do Dechen bar and grill v ulici Dechen podél řeky Dechen, v Dechenově holičství bychom se mohli nechat ostříhat, dokonce i královský palác je znám jako chrám Dechen. Dechen znamená velké požehnání. Mé prostřední jméno je Carl po mém německém dědovi, který byl oficírem v jezdectvu Výmarské republiky. Za nacistů začátkem čtyřicátých let utekl ze země. Thurman je pak mé rodové jméno, které je rozšířeným jménem zejména na jihu Států.
Vy sám máte nějaké děti?
Ne, ne, mám několik synovců a neteří, ale nejsem ženatý, děti nemám.
Ptal jsem se proto, zda by mohli mít nějaké podobně neobvyklé jméno...
Kdybych měl děti, dal bych jim spíše jméno běžné v kultuře, ve které se narodili, nedával bych jim exotická jména. Aspoň ne jako první jméno. Mohl bych je pojmenovat po hrdinech ze sci-fi filmů, jako třeba Luke z Hvězdných válek. Jmenoval by se Luke Yoda Thurman. Yoda by tedy bylo druhé, nikoliv první jméno. Nebo by se jmenoval Lando. Ale rozhodně ne Jabba.
Takže... Jak se Dechen a jóga potkali?
Meditační stránka věci byla vždy ve mně. Někteří tibetští mnichové žili s mou rodinou v Nové Anglii v sedmdesátých a osmdesátých letech, já sám jsem nějakou dobu žil v Indii. Takže základy byly ve mně. K fyzickému aspektu jógy jsem ale přičichl až v devatenácti. To bylo v New Yorku, kde jsem se józe učil a nakonec ji i vyučoval. Velmi záhy jsem objevil jivamukti jógu. Jiva znamená žití, mukti osvobozen, tedy osvobozen za živa, a pak se jóga stala součástí mé herecké průpravy. Dělal jsem jógu, abych se připravil na divadelní herectví v New Yorku, nebo hraní v reklamách nebo ve filmech. Abych se zrelaxoval, získal energii, byl otevřený. Pak na začátku mých třicátin jsem měl nějaké úspěchy – ale i zvraty v herectví, zjistil jsem, že jóga mi pomáhá, hodně mi toho dává. Takže když mi dává, řekl jsem si, že i já bych měl začít dávat. Mí učitelé mi dali spoustu sebejistoty, našel jsem díky nim v sobě své kvality. A řekl jsem si, že pokud oni už nebudou schopni vyučovat, kdo to pak bude dělat? Proto jsem se rozhodl stát se učitelem jógy. Teď, o devatenáct let později jsem zde, jezdím po různých kontinentech a dávám to, co jsem se naučil.
Když děláte nebo vyučujete jógu, musíte žít zdravě? Máte nějaké neřesti, alkohol, cigarety, měkké drogy?
Ani nechtějte vědět, co mám s sebou v tašce, můžeme na to kouknout po rozhovoru... (smích) Ale vážně, to záleží na okolnostech, jsou na to různé pohledy. V józe jsou některé cíle, jako je dokonalý soucit, totální abstinence od alkoholu a drog, aby byla docílena perfektní čistota mysli, k čemuž někteří učitelé jógy nabádají. A pak jsou učitelé, kteří vycházejí z praktického života. Já považuji oba tyto směry za vyrovnané.
Ve čtvrtek začíná Prague Spirit Festival, potrvá až do neděle. Zůstanete tu po celou dobu a co máte v plánu?
Ještě v pondělí po festivalu mám hodinu jógy. Bohužel my, kočovní jogíni, moc odpočinku nemáme, neustále pendlujeme po různých městech, kde na nás čekají další žáci, takže musím jet do Berlína. Mimochodem Berlín považuji za svůj druhý domov, takže když cestuji jako jogín, necítím se, že jsem vyrazil na turné, dokud fyzicky nevyjedu z Berlína. Nyní cestuji po městech a zemích, jako je Praha, Jihoafrická republika nebo Holandsko, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl.
Tím, že hodně a často cestujete, nepřicházíte třeba o nějaké filmové nabídky?
Je to skutečně asi tak. Je jen jeden Dechen, který může být v jednu dobu jen na jednom místě. Domnívám se, že ta pravá role pro mě mi bude nabídnuta tehdy, kdy to pro mě bude velmi nevhodné přijmout. Nějací producenti nebo režiséři se konečně rozhoupou a ozvou se, abychom spolu natočili film, jaký tu nikdy předtím nebyl. To je totiž jediná věc, která mě ve filmu zajímá. Neláká mě to jako práce na plný úvazek, jako kariéra, kvůli prachům, ale jde mi o to, aby ten film měl na diváky nějaký trvalý vliv. Mé priority v herectví jsou dnes už někde úplně jinde. Zrovna tak i role, kvůli kterým bych se vzdal jógy, si pečlivě vybírám. Předtím jsem byl hercem, a když jsem neměl roli, upadal jsem do depresí. Teď vyučuji jógu a nesedím u telefonu a nečekám, až se mi někdo ozve s nabídkou. Nabídky ostatně dostávám, ale většinu z nich odmítám, protože se to nevyrovná tomu, co dělám teď.
Bez urážky, ale hrál jste jen ve třech filmech a to ještě v malých rolích. Co by vás muselo přesvědčit, abyste vzal nějakou zásadní?
Ano, byly to malé role, ale bral jsem to jako odrazový můstek. Jak jsem ale říkal, musela by to být výživná role ve filmu, který bude mít zásadní vliv na obecenstvo. A nedám si jen tak na několik měsíců či týdnů oraz od toho, co právě teď dělám. Vím, že jsem ve hraní stále dobrý. Herci ale nyní mají více možností sebevyjádření než kdy dříve měli. Každý si může vzít kameru, přednést před ní monolog z Hamleta, trochu to vymazlit, hodit to na Youtube, kde bude mít milion skouknutí. A může to být úspěšnější než nějaký film s milionovými rozpočty. To mě láká, sám to někdy dělám. Samozřejmě bych rád získal Oscara, ale to až mi bude padesát, takový je můj cíl.
Zeptám se ještě na vaši sestru Umu, ta také dělá jógu, cvičíte spolu?
Uma je velmi pohybově nadaná. Po svém druhém dítěti se dala kvůli filmu Kill Bill tvrdě do práce a naučila se bojová umění. Zaměřuje se na všelijaké projekty, od bojových sportů až po jógu. Tu má ráda, párkrát se i stavila na mé lekce v New Yorku, zaměřuje se ale hodně na charitu. S tím má co dělat karma jóga, kterou Uma vyznává. Její mateřství ji inspirovalo k projektu, který se jmenuje Room to Grow. Spočívá to v tom, že bohatí lidé se zbavují výbaviček po svých dětech, jako jsou kočárky nebo dětské autosedačky. Ty si pak mohou vzít ti méně šťastní lidé, kteří by si je jinak nemohli dovolit koupit.
Kam za ním?Dechen Thurman je jedním z hostů Prague Spirit Festivalu:
|