Doby výstavby tiskového komplexu Rudého práva mezi ulicemi Na Poříčí a Na Florenci trvala sedm let. Přesněji řečeno od října 1982 do dubna 1989. Tehdejší tiskový „orgán“ komunistické strany sídlil ve starém objektu s tiskárnou, kam se vcházelo naproti Bílé labuti. Protože jak redakce, tak tiskařské technologie potřebovaly zmodernizovat, zadali si soudruzi projekt, který měl odpovídat významu deníku, který vycházel v největším nákladu ze všech tiskovin u nás.
Přístavba Rudého práva se stavěla sedm let. Bourala jen několik měsíců.
Už v době výstavby se památkáři čertili, že masa železa a keramiky i betonu výrazně přesahuje profil okolních staveb. Ale Rudé právo mělo nejen největší formát (stejný jako tehdejší slovenská Pravda a české Zemědělské noviny (tiskly se ve stejné tiskárně jako komunistický deník). Jenže zlomit nabubřelost strany, která řídila i vládu, bylo nad síly protestujících hlasů.
Nové Rudé právo tu mělo být na věčné časy, stejně jako režim, který tiskově udržovalo při životě. Jenže uplynulo jen pár měsíců od chvíle, kdy se do novostavby nastěhovali redakce deníku i dalších tiskovin a komunismus šel v listopadu 1989, jak se říká, do kopru. Postupem času se ukázalo, že udržovat obrovský komplex je nad síly jak ještě existujícího Rudého práva, tak i dalších nájemců, kteří se sem postupně nakvartýrovali. Navíc objekt byl, i přes nejrůznější západní technologie a materiály, zdravotně nevyhovující, o jeho spíše netepelných vlastnostech ani nemluvě.
Přístavba Rudého práva se stavěla sedm let. Bourala jen několik měsíců.
A tak se do něho nakonec v roce 2012, po pouhých 23 letech existence, zakously sbíječky a lžíce bagrů a do roka byl symbol předlistopadové propagandy pryč.
Jen pro zajímavost. Zhruba ve stejném čase, kdy začali dělníci stavět komplex Na Florenci, byl dokončený projekt Hotelu Forum na Pankráci naproti tehdejšímu Paláci kultury. Byť se jednalo objemově o přibližně podobnou stavbu, Rakušané a Jugoslávci ji zvládli za dva roky!
