Nečekejte kdovíjakou investigativní práci. Jen jsem se loni začetl do starých reportáží a úvah Karla Čapka z počátků jeho žurnalistiky, především v prvorepublikových Lidových novinách. O Čapkovi smýšlíme většinou jen jako o autorovi sloupků úvah, fejetonů, cestopisných črt, jako o autorovi divadelních her a filmových scénářů.
Proto mě překvapilo, když jsem narazil na pár reportáží, kdy jsem zjistil, že se Čapek vydával třeba s policisty do terénu, dalo by se říci, že po těch smutnějších a temnějších místech hlavního města. K obrazu člověka, který měl rád kavárny, vysedával s prezidentem Masarykem, to neladilo. Ale Čapek takový byl. Nebyl to jen „salónní pisálek a tlachal“, jak jsem o něm taky slyšel poznámku.
V roce 1921 mu v Lidových novinách vyšly dvě reportáže. Jedna se jmenovala Šavlínův dům, druhá Číslo 251. Autor popisoval místa, kde přebývali ti nejchudší lidé, nejen kriminální spodina, ale i ti, kteří už neměli kam dál spadnout. Jedním z těch míst byl v Košířích Šavlínův dům.
Mapa Košíř z roku 1953. Šavlínův dům stál pravděpodobně v místech, kde je zelený letopočet 1953.
„Ještě deset partají má Šavlínův dům. Díváte se na něj zvenčí, je černý a strašný; je to pochodeň zápachu; je to kaverna souchotí; je to skladiště hadrů. A v tom jediném domě žije přes 50 dětí!“ Tak líčí situaci na samém závěru své reportáže Karel Čapek.
Nebylo snadné najít alespoň nějaké zmínky a stopy o tomto objektu. Nakonec jsem se dopátral ke staré fotografii Schablínovy stodoly – špejcharu, v Myslíkově ulici v Košířích. Myslíkova ulice je dnes v centru Prahy, kousek od Mánesa. Ta košířská se nyní jmenuje Jinonická.
Jak ukazuje fotografie z roku 1940, špejchar patřil ke statku s číslem popisným 18 a byl ve své době chráněn Památkovým úřadem. Nejspíš v roce 1928 byl opraven a sloužil jako skladiště. Kdy ale dosloužil a šel k zemi, to jsem nevypátral. Podařilo se mi ale najít místo, kde Šavlínův dům, nebo-li Schablínova stodola stávala. Tedy, snad jsem se dopátral místa, kde Čapkem popisovaný dům bídy stával. Mělo by to být mezi křižovatkami severního konce Jinonické ulice s Vrchlického a Plzeňskou. Už tam dávno nic nestojí, je tu travnatá plocha.
Místo, kde se nacházel Šavlínův dům. Křížení Jinonické s Vrchlického a Plzeňskou. Pohled od Vrchlického ulice. Růžový dům v pozadí je totožný s domem na snímku Schablínovy stodoly z roku 1940.
Jestli jsem se trefil do terče, nebo zda Schablínova stodola nemá s Čapkovým Šavlínovým domem nic společného, to nevím. Možná byl Čapek ve statku, ne ve stodole, to jsem se už nedopátral.
„Je snad v celé Praze ještě horší bída nežli tohle:„ „Snad na Žižkově,“ míní komisař, „na kraji Žižkova je to ještě horší. Půjdeme do čísla 251.“ Tím uzavírá spisovatel a novinář Karel Čapek svou reportáž v Lidových novinách 9. 4. 1921. Ale o žižkovském domě až zase někdy jindy.
