Pod Petřínem se ukrývají odvodňovací štoly či lomy. „Většina štol je provozně v dobrém stavu. Průběžně zde probíhají drobné opravy, u dvou jsou připravovány náročnější rekonstrukce. Štoly nejsou veřejnosti přístupné, a to zejména z bezpečnostních a legislativních důvodů. Nejsou osvětlené a nelze se tam bezpečně pohybovat bez profesionálního vybavení,“ říká Pavla Češková, jež má správu podzemí na starosti.
Chodby pod Petřínem
Štoly tak ocení a mohou navštívit jen opravdoví nadšenci z oboru geologie, hydrologie, biologie, speleologie, historie či památkové péče. Nedávno se sem podívali také zástupci Hornického spolku, kteří nyní připravují o petřínském podzemí knížku.
„V 19. století se začalo rozvíjet průmyslové podnikání a stoupla poptávka po palivech. Začaly tak vznikat snahy o těžbu přímo v Praze, podle historických pramenů to bylo téměř pět tisíc lomů, dolů, pískoven a cihelen. Na východním svahu Petřína získal povolení k těžbě František Šusta. Uhlí se prodávalo přímo z haldy. Jeden strych uhlí (tedy 93 litrů) nabízel za jeden zlatý a 36 krejcarů. Jeden strych takzvané Schlammkohle, tedy asi uhelného bahna, za jeden zlatý,“ vysvětluje pro deník Metro Jan Zavřel z Hornického spolku Praha.
Uhlobaronem se však Šusta nestal, po čtyřech letech byl nucen těžbu ukončit, neboť jeho štola vedla pod skladem střeliva a pod hradbami města. Šustova uhelná štola je přístupná z kuchyně za budovou dnešního Nebozízku. Právě tato podzemní chodba způsobila později podmáčení terénu, propadání a sesuvy pod petřínskou lanovkou i samotnou restaurací na Nebozízku.
Pod zahradou Kinských
Další štola se nachází na severním okraji horního jezírka v zahradě Kinských, nese název Strahovská a je opatřena zděným portálem se železnými dveřmi. „Jedná se o jednu z nejdelších petřínských štol. Průkopem v délce 287 metrů bylo zachyceno dvacet pramenů určených původně k zásobování Smíchova. Pravděpodobně se však jedná o upravené hornické prospekční dílo Josefa Záhory ze 40. let 19. století,“ doplňuje Zavřel.
Kromě uhlí se pod Petřínem těžily také opuky. Lamači kamene pro ně měli dříve vlastní termíny. „Na Petříně se tak podle nich vyskytovaly měkké spodky, mydláky, kudrnáče, kostky, kulkáče, lupáky, železňáky, plocháče a odkrývka,“ dodává Zavřel.
Ne všechny petřínské podzemní prostory sloužily k těžbě surovin. V rámci projektu odvodnění Petřína vznikla zkušební štola XXII pojmenovaná po speleologovi Vladimíru Vojířovi. „Původní plán počítal s vyražením štoly pod úrovní křídové zvodně a dovrchními vrty mělo dojít k odvodnění. Vrty ale ucpal jíl a kořeny vegetace,“ dodává Zavřel.
Štola XXII byla veřejnosti krátce přístupná zhruba před pěti lety. Proběhla zde výstava fotografií. Projekt byl však ukončen smrtí Vladimíra Vojíře.
