Vladimír Hirscher začal graffiti po městě vnímat, už když mu bylo 13 let. Tehdy na konci 90. let se pražské zdi začínaly plnit nejrůznějšími nápisy. „Nejprve jsem si kreslil do sešitu, brzy jsem ale chtěl vyzkoušet i vymalovat velké plochy,“ vzpomíná na své začátky umělec, který tvoří sprejem. S Davidem Reicheltem se potkali v jednom ateliéru a výtvarně si sedli. Také David maluje od dětství. „K velkým plochám jsem se dostal ale až díky Vladimírovi,“ říká Reichelt. Povídáme si s nimi v úterý dopoledne. Sluníčko pěkně pálí, z repráků hraje muzika. U tvořících umělců se občas někdo zastaví a prohodí s nimi pár slov. Většinou pochvalných. „Děláme to srdcem, nechceme jít úplně komerční cestou,“ vysvětluje Reichelt, zároveň ale dodává, že tvorba na legálních plochách slouží i jako prezentace jejich umění. Pánové totiž občas kývnou i na dílo na zakázku. „Tady při street artu můžeme lidem ukázat, co jsme schopní za jeden den udělat,“ ukazuje umělec kolem sebe. „Díla se snažíme mít co nejpropracovanější. Však umění je od slova umět,“ doplňuje kolegu Hirscher.
Oba malují už několik let, legální stěny po Praze, a nejen zde, už mají zmapované. Znají jejich rozměry i jejich stav. Takže jim stačí přijít s nápadem a počkat na vhodné počasí. Dřív návrh vznikal na papíře, nyní si nosí s sebou spíš tablet. Zároveň ale oba i trochu improvizují.
David Reichelt maluje štětci.
Praha má podle nich legálních ploch docela dost. Oba se ale shodují, že je zde zatím málo muralů. „V ohyzdných částech města by se mohly více objevovat velkoformátové malby. Ve světě jsou ve velkých městech stovky muralů, u nás zatím jen desítky,“ hodnotí české poměry Hirscher a dodává: „Naše společnost je docela dost konzervativní.“
Zatímco na západě se graffiti scéna utvářela už v 70. letech, k nám fenomén dorazil až v 90. letech. „Trochu se to zvrhlo a lidé se věnují spíš jen psaní nápisů po zdech. Streetartových umělců je u nás možná kolem deseti,“ odhaduje Hirscher.
Dílo Vladimíra Hirschera
Podle něj je škoda, že v Česku lidé málo malují ve veřejném prostoru. „Pro každého umělce je určitě zajímavé vytvořit velkoformátový obraz. Třeba i klidně klasickou malbu krajiny. V ulicí dílo více žije, než když je zavřené jen v galerii,“ míní Hirscher.
Pro něj i pro Davida Reichelta je ale street art i zábava. „Je to práce i koníček zároveň. Díky barvám můžeme na zdech naplňovat svoje vize,“ těší Reichelta.
PRAHA? AHA!
