Jak jste se na místo dostal? Kolik vás tam jelo?
První humanitární tým měl dva lidi a na místo jsme dorazili pět dnů po úderu tajfunu Haiyan. Po dvou dnech nás doplnil ještě kolega z Afghánistánu. Teď už je na místě celkem pět lidí z Člověka v tísni.
Jak jste na místě lidem pomáhal?
Navštěvoval jsem oblasti, které tajfun nejvíce zpustošil, zjišťoval potřeby lidí na místě a zařizoval první distribuce vody, potravin nebo hygienických balíčků. Ve spolupráci s místními dobrovolníky jsem potraviny nakupoval, zajišťoval balení, dopravu na místo a rozdávání přímo v postižených vesnicích. Později jsem také najímal první místní spolupracovníky nebo sháněl dodavatele nářadí.
Jaké oblasti jste navštívil?
Nejdříve jsme naši pomoc soustředili na ostrov Bantayan poblíž ostrova Cebu. Později jsme se vydali na ostrov Leyte, kde leží i hodně poničené město Tacloban. Odsud jsme pokračovali po pobřeží Samaru až do města Guiuan, které tajfun zasáhl jako první. Čím dál jsme se dostávali, tím bylo poničení horší.
Jaký to byl pro vás pohled, když jste oblasti Filipín poničené tajfunem poprvé uviděl?
Pomyslel jsem si, že to je totální zkáza. Ti lidé během chvíle přišli nejen o dům, ale často i o někoho blízkého. Když na krajinu padla tma, rozdělali ve vesnicích bez vody a elektřiny ohně a pálili nepoužitelné části svých vlastních domů a vyhrabovali z trosek, co se ještě dá zachránit. To byl smutný pohled.
Byl to pro vás nápor na psychiku? Jaký byl váš nejtěžší moment místě?
Všechno, co jsem viděl, mi dochází až teď zpětně. Na místě pracujete dvacet hodin denně i více a pořád se něco děje. Nejtěžší moment jsem zažil ve chvíli, když jsme na ostrově Bantayan jeli z potravinové distribuce, na krajinu padlo šero a míjeli jsme hodně poničenou vesnici. Lidé stáli u kostela, který jediný z celé vesnice stál, a prosili o jídlo. Bohužel jsme jim museli říct, že už vůbec nic nemáme.
Co lidem na místě nejvíce schází, jak oni sami přijímali katastrofu?
Lidem stále nejvíce chybí voda, jídlo, hygienické pomůcky, nářadí a materiál na opravu obydlí a pak především zdroje obživy. Úroda je zničená, rybáři mají rozbité lodě a firmy jsou zdevastované. Přes to všechno se Filipínci na veřejnosti usmívají. Svá traumata prožívají uvnitř a svěří se až při rozhovoru ve dvou nebo v kruhu rodiny. Ty si teď pomáhají ještě více než dříve.
Jak konkrétně pomáhá Člověk v tísni? Jak dlouho bude v zemi působit?
Kromě vody, potravin a hygienických pomůcek lidem poskytujeme také nářadí a materiál na opravu obydlí. V Guiuanu, kde je nyní naše základna, organizujeme veřejné práce pro stovky rodin. Lidé odklízejí trosky z ulic a za to od nás dostanou drobnou mzdu. Za ní si pak mohou koupit potraviny a nastartují tak místní ekonomiku. Tým Člověka v tísni bude na Filipínách určitě několik měsíců. Potřeby jsou tu obrovské a země se bez zahraniční pomoci z pohromy vzpamatuje jen těžko.
PRAHA? AHA!
