Aby je nekosily nemoci a aby maso na jejich kostřičkách narostlo co nejrychleji a občané neremcali, že není maso, cpali do nich drůbežáři antibiotika.
Nebylo to nic specifického jen pro východní část světa. Podobně krmili svá kuřata a slepice i na západ od našich hranic. Strach z kuřecího, jež bylo nadopované antibiotiky, vedl k obavám, že podobný růst svalstva se projeví i u lidí, kteří dostanou růstové hormony právě z kuřecího. Na jedné straně rodící se skupina lékařů, ale i sportovních výživářů radila lidem kvůli zdravé stravě spíše kuřecí než vepřové.
Na straně druhé matky servírovaly dětem raději kuřecí stehno jednou začas a teenageři i dospělí muži si před zrcadlem prohlíželi, zda se jejich prsní žlázy nezačínají rozměrem podobat ňadrům jejich manželek a milenek. Z antibiotik a hormonů očkovaných do masa byl strašák.
Máme se bát i nyní? „Antibiotika pro růst zvířat se nesmějí podávat od roku 2006,“ upozorňuje Aneta Pierzynová ze Státní veterinární správy. „Jejich užití k léčbě je menší než před desítkami let. „Je to především kvůli lepším hygienickým podmínkám v chovech,“ říká Pierzynová.
Lidé si ordinují penicilin mezi sebou
Téma antibiotik se v poslední době zvýraznilo především v souvislosti s jejich nedostatkem. Veřejností kolují nejrůznější „zaručené zprávy“. Některé jsou mylné, některé mají alespoň reálný základ, ale jsou náležitě přibarvené.
MuDr. Google
|
Mohou za to lékaři, kteří je předepisují na všechno jako všelék, ale mohou za to také už zmínění chovatelé skotu, vepřů a kuřat. Navíc není v podstatě úniku před antibiotiky, které do sebe dostáváme z vodovodních kohoutků, protože čističky odpadních vod nezvládnou vyčistit kaly, v nichž je lidská moč s obsahem antibiotik.
Poslední „fámu“ Aneta Pierzynová zcela nerozporuje. „Technologie v čističkách jsou rozdílné a geny antibiotické rezistence z kalů odstraňují s různou účinností,“ uvádí Pierzynová. Kromě jiného by bylo správné stanovit vhodnost kalů z čističek pro použití na zemědělské půdě.
I když je neúčinnost penicilinu a dalších antibiotik dlouhodobě stoupající a potvrzená i lékaři, o příčinách a metodách, jak se proti tomu „obrnit“, také kolují různé informace. „Co je méně potěšující, je fakt, že lidé si někdy předepisují antibiotika sami. Třeba tak, že mají doma nedobrané dávky, a když se pak později zase nachladí, naspořené dávky dobírají,“ říká praktická lékařka Ludmila Bezdíčková. Výjimkou nejsou ani nabídky na nejrůznějších sociálních sítích, kde lidé nabízejí nespotřebované léky k dalšímu využití.
To potvrzují i jiní odborníci. „Antibiotika opravdu v některých konkrétních situacích není potřeba dobírat. Zdůrazňuji, že to však může platit u jinak zdravého pacienta, nikoli u nemocného, který trpí souběžně nějakým závažným onemocněním, například poruchou imunity, onemocněním krvetvorby nebo je třeba po transplantaci,“ říká Milan Trojánek, infektolog, přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol v Praze.
Čím kratší dobu, tím více
Jedním z obecných antibiotických mýtů je ten, že lékařem předepsaná dávka se musí dobrat až do konce, protože ta příští by byla méně účinná nebo zcela neúčinná. „Čím kratší je léčení antibiotiky, tím lépe, nedobírání dávky nemá vůbec na příští účinnost vliv,“ zdůrazňuje Bezdíčková.
Bude hůř?V Evropě ročně zemře na infekční onemocnění asi 35 tisíc lidí. Představuje to přibližně 13 velkých výletních lodí. V roce 2050 by se měla rezistence baterií proti antibiotikům zvýšit o 40 procent. Nejvíce postiženým regionem by měla být podle Světové zdravotnické organizace Asie. Počet úmrtí na neúčinná antibiotika se tam v roce 2050 odhaduje na téměř pět milionů lidí. |
Mezi lidmi se také traduje, že když omezíme léčbu antibiotiky na minimum, ošálíme tím ony rezistentní bakterie. Protože tím údajně vyčistíme organismus od nadbytečné konzumace léků.
„To je samozřejmě také mylný názor. Resistentní bakterie jsou odolné u každého pacienta, předávkování antibiotiky buď těmi z lékárny, nebo jinou cestou na to nemá vliv,“ připomíná Aneta Pierzynová. Antibiotická rezistence je celosvětový problém, ročně zemře kvůli neúčinnosti antibiotických medikamentů více než milion lidí a v Česku téměř pětistovka.
Odborníci zdůrazňují, že omezená účinnost antibiotiky je způsobená také jejich nadužíváním tam, kde stačí běžné léky, ale také předepisování antibiotik se širokým záběrem, takzvaně širokospektrálních. Někteří lékaři jejich účinnost přirovnávají ke střelbě z brokovnice a kulovnice. Broky zasáhnou vše, ale ničí méně, kule trefí cíl účinně, ale musí se dobře mířit.
