Jak vás napadlo uspořádat festival Šumava Litera? Co bylo impulzem či inspirací?
Festival vymyslel v roce 2015 Petr Čmerda z Volar, kterého napadlo uspořádat roční setkávání šumavských autorů, nakladatelů a knihkupců se čtenáři. Když se původní záměr rozpadl, přemluvili mě kamarádi, abych se do toho s nimi pustil znovu a jinak. Mně se tedy moc nechtělo, protože jako autor jsem mohl festival vyhrávat, kdežto jako pořadatel jsem musel soutěž opustit. Ale myšlenka zkusit si dělat festival po svém byla až příliš lákavá. Štěstí také bylo, že u projektu zůstal spisovatel Jan Cempírek z Českých Budějovic.
Jak moc se akce proměnila? Nyní vás čeká devátý ročník.
Výrazněji ho podpořila naše paní starostka, a hlavně do něj vstoupily vimperské spolky, které představily nové kategorie cen a poroty, rozšířily festival z Vimperka do více měst včetně Plzně a Českých Budějovic. Od příštího roku budeme mít minifestival i v Praze, velmi úzce spolupracujeme s Pražským literárním domem autorů německého jazyka. Spolky také obohatily program o výstavy, talk show, pořady pro školy, prezentace šumavských průvodců, filmová promítání a coby největší úspěch prosadily úzkou spolupráci se spolky v Bavorském lese a na území Rakouska, které bylo historicky označováno jako Böhmerwald. Zde jsme se rozhodli sledovat pojetí Šumavy, jak ho podává historik Josef Kroutvor, a byli jsme rádi, když na festival loni přijel.
Letošní ročník má podtitul Učitelé a školy na Šumavě a v Bavorském lese, na co se mohou návštěvníci těšit?
Řeholní sestra Angelika Pintířová uvede komentovanou výstavu o životě svého otce, šumavského učitele, ve které představí jeho život a učební pomůcky, jež sám vymyslel. Z Regensburgu dorazí profesor Heinrich Lippert s přednáškou o osudech potulných učitelů na Šumavě a česká emigrantka Rena Dumont uvede filmy, které natočila v Bavorsku.
Jak moc se do programu promítne sté výročí úmrtí Karla Klostermanna? Veronika Faktorová a Michal Hořejší představí svou výstavu Karel Klostermann a zrod Šumavy. A minulý týden jsme v Bavorsku oslavili 25. výročí založení Česko-německého spolku Karla Klostermanna.
Proč bych měl do Vimperka dorazit třeba z Prahy?
Protože Vimperk je pořád ještě neobjeveným pokladem Šumavy s nově rekonstruovaným zámkem. Náš festival, který probíhá na několika místech v centru města, nabízí možnost dozvědět se leccos nového nejen o Šumavě, ale také o Bavorském lese. Součástí festivalu je i velký předvánoční knižní trh, zcela výjimečná možnost, jak na vlastní oči spatřit všechny knihy vydané o Šumavě i Bavorském lese i si popovídat s jejich autory. Ještě bych rád zdůraznil, že na festivalu nepořádáme žádná autorská čtení, dáváme přednost talk show, přednáškám, výstavám a prezentacím.
Jak se vám daří spolupráce s tvůrci či nakladateli v Německu a Rakousku?
Protože podobný festival na druhé straně hranice neexistuje a malá knihkupectví stejně jako na Šumavě mizí, mají o náš festival bavorská nakladatelství eminentní zájem, například nejstarší nakladatelství Bavorského lesa Morsak, které vzniklo už v roce 1883, s námi spolupracuje od začátku. Poptávka po fotografických knihách a průvodcích po Bavorském lese i u nás stále vzrůstá. Obecně je zájem spolků o přeshraniční spolupráci z bavorské strany větší než z české. Festival slouží ovšem i jako platforma setkávání regionálních politiků, a protože starostové v Bavorsku vydrží v politice obvykle déle než u nás, dlouhodobě to funguje velmi dobře.
Dokonce letos chystáte poprvé dvojjazyčný program, jak náročné přípravy to jsou?
My už spoustu dvojjazyčných programů v menším měřítku dělali, a to i za hranicemi. Letos, protože očekáváme větší diváckou účast, nám město opět vydatně pomohlo a nakoupilo tlumočnickou techniku.
Na závěr festivalu se také udělují ceny, co takové ocenění může autorovi přinést?
Tak samozřejmě každá cena těsně před Vánoci pomáhá knihy prodávat a náš festival nabízí i příležitost představit naši produkci v německém jazyce a naopak. Těší nás, že hodně autorů, kteří soutěž v minulosti vyhráli, a nejsou právě nominováni, se na festival opakovaně vrací.
Můžete jmenovat některé vítěze z minulých let, případně jejich díla?
Mezinárodní cenu získala loni Alena Wagnerová za román Ruce houslisty, nejlepším románem o Šumavě se staly Prameny Vltavy Petry Soukupové a nejlepší obrazovou publikací Boleticko z atelieru Seidl. Historicky nejvíc cen získaly knihy Jana Fischera a Emila Kintzla, a právě na Emila jako na legendu mezi šumavskými učiteli budeme letos v programu také vzpomínat. Ještě bych rád zmínil, že je pro nás stále opravdovým zázrakem, kolik knih o Šumavě každoročně vychází, opravdu máme z čeho vybírat a počet titulů je rok co rok vyšší.
Martin Sichinger
|
