Není mu ještě ani třicet let, a už je výraznou tváří sklářství nejen v Česku

František v rybníkářském městě získával první dovednosti v oboru malba skla a později své schopnosti rozšířil v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, lidově řečené umprumce. U jednoho z předních českých sochařů přes sklo Ronyho Plesla.

To, že máte možnost vstřebávat dovednosti u sebelepšího výtvarníka a pedagoga, ještě neznamená, že to někam dotáhnete. Františkovou devízou byl jeho dědeček, jak o něm sám vnuk říká, sice jen fachman, ale se čtyřicetiletou praxí, a František jako kluk mu často koukal pod ruce.

Generační soulad stylu
Budoucí sklářský designér našel kromě jiného velké pochopení u rodičů. „Chtěli, ať dělám to, co mě baví, a když to bude navíc řemeslo, tak ať se tímto směrem vydám,“ vzpomíná sedmadvacetiletý František Jungvirt. V současnosti patří ne k „nastupujícím hvězdám“ sklářské tvorby, ale k těm, kteří už mají na české sklářské scéně pevnou pozici. Seznam jeho výstav čítá kolem padesáti položek, a to se jedná jen o výběr. Pravidelně se účastní Designbloku i výstav Design Week u nás i v zahraničí.

Od roku 2020 navázal spolupráci s jen o málo starším Lukášem Klimčákem, zakladatelem severočeské sklářské značky Klimchi. Lukáš si ho vybral jako kreativního ředitele. „Kdyby nám to myšlenkově neladilo, neklapala by ani spolupráce,“ říká František na adresu majitele sklářské firmy. Klimchi se, na rozdíl od mnoha jiných českých sklářských značek a výtvarníků, od počátku zaměřila na zahraničí, v počátcích si udělala jméno ve Velké Británii. Výtvarné směřování Františka Jungvirta této strategii dokonale vyhovovalo.

Cesta se stínem české sklářské tradice
Když se totiž Františka Jungvirta zeptáte, jak by charakterizoval sám sebe, nestáhne se skromně do ulity, nespustí fráze jako „za mě hovoří mé dílo“. Ani nezačne dlouze popisovat, co chtěl jako autor říci. „Mám rád, když vím, kam cesta vede, když si ji mohu nalajnovat. To se týká práce. Co se týká skla, je to minimalismus, stylová čistota a současně odkaz na českou sklářskou tradici,“ popisuje úsporně František sám sebe.

Eva Slunéčková, novinářka, která sleduje Jungvirtovu uměleckou pouť téměř od začátků, doplňuje k jeho charakteristice smysl pro dotahování věcí a perfekcionismus. Což v minulých dnech dotáhl sklářský designér do podoby vlastního butiku, který otevřel návštěvám i zájemcům o jeho dílo v relativně zapadlém koutě kancelářského a obytného areálu na pražské Cibulce. I v tomto případě se projevil jeho smysl pro detail. „Nechci být někde v centru města na hlavní turistické trase. Dřív jsem měl doma jeden pokoj jako showroom, a přestože bydlím dál od centra, kdo chtěl a potřeboval, ten mě vyhledal a přijel,“ popisuje František.

Široká paleta barev
Stylová čistota charakterizuje i nové pracovní prostory, na malé ploše se cítíte napůl jako v butiku, napůl jako v domácím obývacím pokoji. „Hodně mi záleželo při hledání místa pro butik i na tom, aby hned v sousedství nebyla například večerka s mnohobarevnými neony a markýzami, abych nesousedil s nehtovým studiem. V tomto směru jsem se shodl i s majitelem areálu, který má naštěstí podobný náhled,“ vysvětluje sklářský designér František Jungvirt.

Mezi vystavenými exponáty nenajdete řadu těch, které výtvarníkovi otevřely cestu do českého i evropského prostředí. Například Trojici nebo také Svatou trojici – svatého Josefa, Marii a Krista, unikátní soubor, který si už našel své majitele, byť jednotlivě, ne jako celek.

Ale lze tu spatřit ukázku jeho řady Garden, Toy, Trdlík nebo tvarově košatější tvary, které vytvořil ve spolupráci s oděvní výtvarnicí Barborou Kotěšovcovou, ta dotvořila díla textilními a koženými doplňky. Některé skleněné objekty mají až šestadvacet barevných variací, ale běžně tvoří František Jungvirt v šesti barvách.

Ze života František Jungvirt se narodil v roce 1996 v Písku. Dětství prožil ve Vimperku. V Třeboni vystudoval obor uměleckořemeslné zpracování skla se zaměřením na malbu skla. Na UMPRUM sbíral zkušenosti v Ateliéru skla profesora Ronyho Plesla. Praxi a stáže absolvoval například v Železném Brodě, v Karlových Varech nebo v Japonsku. Účastnil se mezinárodních sympozií a workshopů například v Anníně nebo v Kamenickém Šenově a ve Vimperku. První cenu získal v roce 2015 za jemnou a precizní malbu se specifickým rukopisem na Sanssouci Junior Glass Match, mezinárodní soutěžní přehlídce tvorby studentů sklářských oborů SOŠ, VOŠ a VŠ Karlovy Vary v roce 2015.