Zdechův mlýn ve Světci u Jindřichova Hradce pochází z druhé poloviny třináctého století. Restaurátor David Veverka ho s rodiči koupil v roce 2009 a nyní ho opravuje. „Mlýn máme ve vlastnictví sice už asi čtrnáct let, ale rekonstrukce se děje posledních pět let. Musel jsem našetřit nějaké peníze, už jsem nechtěl, aby do toho investovali rodiče,“ říká pro deník Metro Veverka.
Peníze si naspořil díky renovacím a restaurování, společně s Dominikem Hojdou pracují hlavně na vodních elektrárnách. „Dominik dělá modernější věci, společně pak tvoříme historickou elektrotechniku,“ vysvětluje Veverka, který dále renovuje staré stroje převážně ze starých mlýnů a textilních továren.
Zasypaný náhon
V mlýně osadili kolo o průměru tří metrů, které přes převody a transmisi pohánělo celý provoz. Klíčová součást mlýna je ale v současnosti pryč, za minulého režimu bylo totiž nuceně zastaveno, jez byl odstřelen a náhon zasypán, aby mlynář nemohl podnikat.
„Vodní kolo nechám určitě vyrobit, ale bude nejspíš na suchu, obnova náhonu je strašně náročná,“ plánuje Veverka. Aby mohl k mlýnu znovu přivést vodu, potřeboval by různá povolení a nemalý objem finančních prostředků, v místě původního vodního toku nyní navíc stojí rodinné domy, musel by tedy vést jinudy. „Nechci tu variantu úplně zavrhovat, ale aktuální to určitě není,“ míní Veverka. Nyní chod strojů zabezpečuje historický elektromotor.
V cihlovém domě na snímku bude nahoře textilní expozice. To bílé za ním je původní mlýn.
Rozebrat do posledního šroubku
Když mlýn koupili, byl ve velmi špatném stavu. „Bylo to tu havarijní, střecha byla propadlá, tekla sem voda, nosné dřevěné sloupy byly shnilé,“ vzpomíná Veverka. Kamenná zeď v podzemním patře mlýna byla navíc vyvalená a byla tak narušená celá statika. „Ve vojenském výprodeji jsem koupil tankové hevery a celý dům jsem společně s odborníky zvedl, aby se to mohlo opravit,“ vzpomíná.
Všechny historické stroje z konce 19. století v mlýně sice zůstaly, ale i na nich se zub času podepsal. Veverka je musel rozebrat do posledního šroubku a kompletně zrenovovat. Nyní jsou stroje plně funkční a tím pádem také k vidění v provozu. Mouku na nich sice Veverka nemele, protože pouze občasné mletí strojům nedělá dobře, ale i tak jde o výjimečnou podívanou.
Cink cink, zásobník je prázdný
Mlecí proces začíná v čistírenských strojích, kde se zrno sype kaskádou a takzvaný aspiratér z toho odsává prachové částice, pak se ještě prosévá přes mechanická síta neboli žejbra, kde se od zrna oddělí třeba kamínky. Odsud pak materiál kapsovým dopravníkem putuje do dalšího stroje.
„Kapsový dopravník je pás s kapsičkami běhající po řemenicích, který je celý opláštěný dřevem, aby to neprášilo,“ vysvětluje Veverka. Z kapes se obilí sype do takzvaného koukolníku – to je takový dlouhý válec, ve kterém jsou vyfrézované jamky menší než zrno, takže se do něj zachytí třeba zrníčka plevelu. Odsud pak čisté zrno putuje do loupačky, ve které se prakticky obrousí a zůstane z něj jen vnitřní běl, to je vlastně kroupa, která už se může semílat.
Očištěné a obroušené zrno se mele na válcové mlecí stolici.
„Obroušený materiál se teď vydává do mlecí stolice na první semílání mezi kovové rýhované válce, které se pohybují rozdílnou rychlostí, aby se zrno nerozmáčklo, ale rozemlelo,“ popisuje Veverka.
Posledním strojem v řadě je pak hranolový vysévač, což je otáčející se hranol s různě hrubými síty. Tady se rozemletá směs třídí podle hrubosti na jemnější a hrubší mouky a krupice, ty největší kusy jdou z přepadu zpátky do mlecí stolice na druhé semílání. Když v zásobníku stroje dojde materiál k mletí, válce se od sebe oddálí a začne cinkat zvoneček, který mlynáře upozorní, že má otevřít druhou část zásobníku, jež se zatím naplnila.
Látky s příběhem
V mlýně má postupně vzniknout hned několik expozic, kromě samotné mlýnice to bude výstava elektrotechniky, transmisní strojírna, truhlárna a mechanická tkalcovna, kde se budou na historických stavech tkát látky. Všechny stroje totiž Veverka renovuje do funkčního stavu.
„Chtějí od nás odebírat módní návrháři, protože chtějí mít výrobek s nějakým příběhem, takže je ta tkalcovna zajímá,“ vysvětluje Veverka. Tkalcovnu by chtěl mít hotovou do dvou let. „Rád bych to tu do té doby oficiálně zpřístupnil pro lidi a do deseti let to měl hotové celé,“ uzavírá restaurátor Veverka a dodává, že je teď do historické budovy možné nahlédnout pouze po předchozí domluvě.
Anežka Vondráková
|
