metro.cz

Počasí v Praze

11 °C / 14 °C

Neděle 13. října 2024. Svátek má Renáta

Barva z drogerie? Rozhodně ne, chemie nepatří do ruky laikovi, říká kadeřnice Vavrušková

  5:05
Své profesi se Petra Vavrušková věnuje přes třicet let. Kadeřníky už ale byli i její předci, ona se svou sestrou jsou již čtvrtá generace. První porevoluční salon založila jejich maminka v jedné místnosti svého bytu v pražských Dejvicích.
Petra Vavrušková je už čtvrtou kadeřnickou generací v rodině. | foto: Archiv P. V.

Jak zákazníků přibývalo a byli po celém bytě, bylo třeba najít prostory. Doporučila by vám koupit si suchý šampon nebo přeliv z drogerie? O tom se rozpovídala v rozhovoru pro deník Metro.

Vaše umění jsme nedávno mohli vidět na účesu paní Evy Pavlové při inauguraci. Není vám někdy líto, že vaše dílo je pomíjivé, zatímco návrhářka Štěpánka Pivcová mohla šaty pro tuto příležitost zapůjčit na výstavu?
Nemyslím, že je pomíjivé, ale že má vývoj. Protože když jsou lidé spokojení, tak se vám vrací a to vaše dílo se pořád může posouvat dál a dál. Může to být odrazový můstek, na základě toho, co se vytvoří, se pak můžeme společně posouvat a vyvíjet.

Jak vlastně ke spolupráci s paní Pavlovou došlo?
Byla jsem oslovena jejím předvolebním týmem, jestli bych byla nějak nápomocna. Poté jsme se sešly a začaly spolupracovat. Navrhla jsem jí barvu i střih a na dalších akcích se podílela na jejím účesu také moje sestra Irena, protože spolu tvoříme dlouhá léta tým, neustále se doplňujeme.

Pro vaši rodinu ovšem není nestandardní, že se „stará“ o hlavy významných lidí, že?
Netypické to není, i s těmi prvními dámami už máme zkušenosti. Jako mladá jsem jednou stříhala paní Olgu Havlovou. Později jsem se starala o vlasy Dagmar Havlové a moje maminka se kdysi starala o vlasy paní Husákové. Ta byla na svou dobu nóbl dáma, to si jako malá ještě pamatuji. Na nás, jako malé děti, byla moc milá, pamatuji si, že mě se sestrou pozvala na Hrad.

Už jsme to trochu zmínili, vy jste ve své rodině čtvrtá generace, která se věnuje oboru kadeřnictví. Mohla malá Petra vůbec dělat něco jiného?
Malá Petra chtěla dělat něco jiného, dokonce to dost prosazovala, chtěla jsem dělat keramiku. Ale vzhledem k tomu, že toto studium by bylo s ubytováním na internátu mimo Prahu, a já měla velmi bujnou pubertu, tak to můj táta zavrhl. Šla jsem tedy na kadeřnici, ale nijak jsem se nevzpírala, protože jsem v tom dennodenně u rodičů viděla tvůrčí činnost, což se mě drží dodneška. Stejně jako práce s hlínou, která mi zůstala jako koníček.

Děti herců vzpomínají, jak vyrůstaly po hereckých šatnách, takže vy jste asi vyrůstaly se sestrou v salonech?
Spíš na kadeřnických show v Lucerně. To byly obrovské festivaly, které se tam konaly. Moje maminka by třeba mohla zavzpomínat, jak jsme jí tam se ségrou udělaly manko asi 40 milionů na kase. V music baru byla krásná starožitná kasa v místě, kde bylo zázemí pro kadeřníky. My děti asi ze tří kadeřnických rodin, jsme se tam nudily, kasa se nám nesmírně líbila, tak jsme tam do ní ťukaly, ale nevěděly jsme, že funguje. Ale mám na dětství krásné vzpomínky.

Po revoluci jste společně s maminkou a sestrou založily jeden z prvních salonů, že?
Vlastně úplně první, ale začalo to nevinně u nás v bytě. Moje maminka skončila v práci, a protože jsme měli velký byt v Dejvicích, kde už jsme ale se sestrou ani jedna nebydlely, tak maminka z jednoho pokoje udělala malý salonek jenom pro sebe. Ovšem nabralo to neskutečný spád, protože po revoluci byla po kvalitních službách poptávka. Takže po nějaké době jsem řekla mamince, že bych s ní také chtěla dělat. Pak se přidala i sestra, daly jsme výpověď. Postupně jsme se rozšířily i do obýváku, potom lidi seděli už i v jídelně a hale, do kuchyně si chodili udělat kafe.

A bylo tam ještě místo pro bydlení?
Právě, jediný, kdo v tom musel bydlet, byla ta naše maminka. My jsme zabouchly dveře a odešly, ale jí to tam všechno zůstalo. Za to, že jsme si pak našly provozovnu, může tak trochu Ondřej Hejma ze Žlutýho psa. Ten mě ukecal, že nutně potřebuje trvalou, tak jsme se sešli v mámině bytě v neděli brzy ráno. Natočila jsem ho, posadil se v obýváku a v tu chvíli vyšla moje máma v noční košili z ložnice. Tam seděl ten Ondřej Hejma a ona jen rázně řekla: „A dost, já už to takhle nechci.“ Začaly jsme hledat prostory, našly jsme je také v Dejvicích, kde jsme byly 27 let.

Vaše maminka byla z původní školy, jak fungovala spolupráce, když se obor vyvíjel?
Moje máma byla u každé změny a vývoje v první linii. Řeknu vám upřímně, že ona byla motor veškerého pokroku a vývoje. Je rozený lídr, všechno, co bylo nové, jí přišlo zajímavé a chtěla to zkusit. Když potřebuji něco udělat na počítači, tak jdu za ní. V tomto problém nikdy nebyl.

Co se za dobu, co jste kadeřnicí, nejvíc změnilo?
Co mě hrozně mrzí, je degradace toho povolání, dřív to mělo nějaký vývoj, pravidla. Je to hrozná škoda pro mladé lidi, kteří absolvují školu. Jsou ztracení, protože na jedné straně je už málo zaměstnavatelů, že ani nemají možnost někam jít. Na druhou stranu je jim všude vštěpováno do hlavy: „Hlavně nepracujte pro někoho, jděte rovnou pracovat na sebe.“ Oni na to ale nejsou vůbec připravení. Za doby covidu jsem založila společně s dalšími předními salony Asociaci zaměstnavatelů v kadeřnickém a beauty oboru. Prioritou asociace je být nápomocný zaměstnavatelům a zároveň nejen mladým a začínajícím kadeřníkům při jejich startu. Také dovzdělává, provozuje letní školy a letní akademie a celkově přispívá k edukaci.

Za covidu mlaďoši dostudovali, dostali výuční list, potažmo živnostenský list, a byli oprávněni začít pracovat na lidech za peníze. V praxi to ale často byli lidi, kteří během tříletého studia přišli dva roky o praxi. Když mají štěstí, rodiče jim pomůžou někde nějaké křeslo udělat, ale kde vezmou zákazníky, zkušenosti? Tento vývoj je mi hodně líto. V současné době může člověk jít i za velké peníze ke kadeřníkovi, ale kvalitu to neznačí. I když nakonec paradoxně musím říct, že po tom covidu se nůžky otevřely. Zůstali ti kadeřníci sami na sebe a pak kvalitní salony, lidem už dneska není líto dát za kvalitu víc peněz.

Co je ten hlavní problém?
Řekla bych, že je to obrovská systémová chyba celého vzdělávání. Fakt od základu, od úrovně přijímacích zkoušek až po lidi, kteří tam vyučují. Často tam učí lidé, kteří ukončí tříletý výuční obor a bez praxe tam rovnou zůstanou. Když tam není praxe a zkušenost, tak tam není nic, co můžou mladé generaci předat. Člověk může předávat zkušenosti až ve chvíli, kdy je má, získá je léty, ale i vedením dialogu. Já sama se často od mladých lidí nechávám ráda inspirovat, jejich názory či pohledy na svět. Ale všechno by mělo jít ruku v ruce. Další model může být mistrová, jež sice chce a má žákům co předat, ale oni o ten obor vůbec nejeví zájem, což musí být hrozně demotivující.

Vy sama s tím máte zkušenosti ze stáží nebo letních škol, které pořádáte?
Rozhodně, tam hned vidíte, komu to zaplatili rodiče a kdo si na to vydělal, nebo koho to fakt baví. Jenže já to mám pár dní, ale taková mistrová to má tři roky. Otázka tedy je, jak motivovat učně, jak motivovat mistrové, jak motivovat vlastně i rodiče, aby děti při výchově byly motivovány tak, aby něco uměly. Víte, já si myslím, že umět pořádně řemeslo je v současné době obrovská devíza a rovná se to vysoké škole, akorát spousta lidí to tak nevidí. U nás je pořád zakořeněno, že učňovský obor je něco degradačního, ale já to vidím jinak. Je to oříšek, ale snažím se i v tomto něco podnikat, nechci to ale zakřiknout.

Když se vrátím k vám konkrétně, použila byste na svoje vlasy suchý šampon?
Ano, s ním na vlasech byste mě potkala celkem často. Ale ani ne kvůli tomu, že mám mastné vlasy, ale že po jeho aplikaci vlas zhrubne a lépe se s ním pracuje. Ale zároveň suchý šampon rozhodně není něco, co by se mělo používat týden, čtrnáct dní místo mytí hlavy. Takže proti němu nic nemám, pokud se používá tak, jak se má. Doporučuji to spíš jako stylingový produkt.

Takže ho někdy doporučíte i svým zákaznicím?
Některým z nich to může pomoct, pokud jsou například zvyklé mýt si hlavu každý den. Pokud to nemusí dělat kvůli prostředí, ve kterém se pohybují a po kterém vlasy třeba zapáchají, je to řešení. Po aplikaci suchého šamponu se vlas tak nemastí, a zákaznice si začne zvykat, že hlavu si může mýt obden.

Drogerie jsou ovšem plné různých produktů, některé se tváří i jako profesionální. Co vy na to?
Já tvrdím, že specializovaný produkt koupíte pouze ve specializovaných prodejnách, což jsou v našem případě kadeřnictví. V každém byste měla najít někoho, kdo vám bude umět poradit. Protože ano, máte pravdu, ten trh je tak strašně zaplavený vším možným, a laik se v tom opravdu nemá šanci zorientovat. Obecně jsem zastánce toho, aby se produkty vyzkoušely třeba po dobu dvou měsíců, a pak je vyhodnotíte. Nemá cenu zahltit svoje koupelny 20 produkty z různých značek a pak říct, že to nefunguje.

Kolik tak produktů tedy doporučujete mít doma?
Pokud budu mluvit za sebe, tak bych řekla, že stačí kvalitní šampon, kondicionér, nějaká ochrana před teplým vzduchem a fajn tužidlo, tři až čtyři produkty. Vystačíte si s tím úplně krásně. Ale jak jsem říkala, je dobré to konzultovat s kadeřníkem, který vyhodnotí konkrétní vlas a jeho problematiku. To děláme i u nás, při příchodu nového klienta uděláme diagnostiku vlasové pokožky i vlasu, na to už jsou speciální přístroje.

A barvení vlasů v domácích podmínkách?
To jsem jednoznačně proti, tady se mnou nikdo nehne. Já si myslím, že barva laikovi do ruky prostě nepatří, ať je jakákoliv. Přece jenom je to chemie a z té má každý kadeřník zkoušky a má to nějaký důvod. Ale i pro ten přirozený vzhled potom, já třeba barvím hlavu jednoho zákazníka i třemi, čtyřmi různými odstíny. Protože jiný použiji u hlavy, kde jsou třeba odrosty, jiný na přechodové a střední části a jiný na konečky. Délky není třeba tolik zatěžovat, když už barvené byly, jsou v tom prostě obrovské rozdíly. Rozhodně nedoporučuji ani přelivy, i těch se potom těžko zbavuje.

Přírodní barvy ano, jsou k vlasu šetrnější?
Ty jsou z mého pohledu úplná katastrofa. Například hena, sice to není chemické barvení, ale víte, co udělá? Zatímco chemická barva vám prostoupí do vlasu, hena jej obalí. Když přijde zákaznice, která ji používala třeba deset let, tak je vlas tlustý a obalený henou. Když s tím chce kadeřnice pracovat, tak to vlastně nejde. Protože přes tu vrstvu do vlasu žádná barva neprostoupí. Často z toho vychází flekaté, strakaté nebo zelené barvy. Takže když mi někdo řekne, že používal přírodní barvu, tak je to snad jediný moment, kdy opravdu řeknu, že něco neudělám. Že opravdu nemá cenu do toho vůbec zasahovat, protože víte, že ten výsledek zaručeně bude špatný.

Já myslela, že jsou různé prostředky, jak toto z vlasu dostat?
Musím říct, že moc ne. Jako zkoušeli jsme i různé vymývací a čisticí lázně, ale pokud je to takhle dlouhodobě barvené, tak to nesundáte. Nerada o něčem říkám, že to nejde, a neříkám to opravdu často, ale v takovém případě ano.

Autor: Iveta Benáková Metro.cz

Hlavní zprávy

VIP značky v ulicích Prahy. Oslava SS? Smutek za Heydricha? Nebo hrdý na parašutisty?

vydáno 13. října 2024  11:19

Praha je dobrodružství a romantika. Také nikdy nekončící zdroj zajímavostí. Stačí jen zvednout oči od displeje mobilního telefonu a nestačíte se divit....  celý článek

Kroje fotil i na pohřbech. Z výsledné koláže pak vytvořil knihu a výstavu na pražské Letné

vydáno 12. října 2024  15:00

Ve vodárenské věži na pražské Letné probíhá až do konce listopadu výstava Tradice v obrazech. Prostřednictvím fotografií ve stylu fine art se zde mohou...  celý článek

Je lepší točit pět kvalitních jídel než kvanta nutričně nehodnotných

vydáno 12. října 2024  8:00

Příprava svačin pro děti v předstihu je pro mnoho lidí poměrně náročnou disciplínou. Komplikuje to shon a třeba i nulová nálada si ráno přivstat a...  celý článek

„Nedovolme díře zvítězit!“ Na sledování hororu od Netflixu potřebují mnozí diváci návod

Strážce streamu
vydáno 11. října 2024  14:00

STRÁŽCE STREAMU Alegorie fungování současného krutého světa, netradiční mix sci-fi, thrilleru a hororu, ale i vykrádačka jiných úspěšných frančíz jako je Kostka či Ledová...  celý článek