To nejhorší, co se může chlapovi přihodit, je mít výhodnou práci, krásný dům, hodnou ženu, ale žádný čas na svoje sny. Tuhle větu zapsal do své knihy Co přinesly vlny a odvál vítr Rudolf Krautschneider. Dnes 74letý spisovatel a dobrodruh je známý i jako mořeplavec Ruda. V šestnácti letech poprvé uviděl moře a to se mu stalo osudným.
Je to životní styl
Co láká lidi z pevniny bez jediného kousku pobřeží s příbojem vyrážet na mořské nekonečno? „Plavba bez motoru, jenom na pohon větru, byla pro mě jachtařskou symfonií,“ vzpomíná v další z knih. Vypráví o stavbě repliky slavné historické lodě Victoria, která jako první v 16. století obeplula zeměkouli. „S Victorií jsem proplul Evropou, západní Afrikou a Karibským mořem až na Floridu. Mořeplavbu nechápu jako jachting ve smyslu sportovního odvětví, ale jako životní styl. Moře je totiž nejbezpečnější a nejzdravější částí světa,“ svěřuje se. A protože ho nebavilo plavit se na cizích lodích, začal je stavět sám s kamarády a svérázně se zapsal do historie námořního jachtingu.
S jeho názorem o bezpečnosti by asi nesouhlasili antičtí Řekové, alespoň soudě podle jejich dvou rčení. O tlaku moře na člověka mluví ve své knize Za kormidlem nejen na Jadranu mořeplavec a spisovatel František Novotný: „Dělili lidi na tři skupiny – na ty, co jsou živí, na ty, co jsou mrtví, a na ty, co jsou na moři. Nu a také říkali, že moře je pastvina bláznů, aby naznačili, že rozumný člověk se dobrovolně na moře nevydá, a když přece musí, uvázne někde mezi životem a smrtí.“
Nejste džihádisté?
Uváznout se dá ale také na pevnině, konkrétně ve spárech francouzské armády, což se povedlo mořským dobrodruhům z Brna. V dubnu to budou dva roky, kdy se plavili na katamaránu vyrobeném z 3700 plastových lahví z Elby do Alžírska. Jenže z porouchaného motoru poblíž břehů Korsiky se vyklubal nečekaný problém. Místní bezpečnostní složky totiž podezíraly partu Čechů z nezvyklého plavidla Vichr III, že se chtějí přidat k džihádistům. „Nemáme dostatek financí na to, abychom si koupili normální loď. A taky chceme být inspirací a ukázat, že je všude kolem nás spousta materiálu, který, místo aby skončil na skládce, se může využít k něčemu skvělému,“ přinesl tehdy portál iDNES.cz objasnění důvodu plavby slovy zakladatele brněnského Expedition clubu. Ten zkoušel na vlastnoručně vyrobeném plavidle z PET lahví překonat Středozemní moře už o pět let dřív, tehdy zase jeho snaha ztroskotala spolu s lodí u Korsiky.
Navigace je umění
À propos, opatřit si loď ve středověku znamenalo mít fůru znalostí o navigaci. Nebo někoho takového najmout. Proto mohlo být velení lodi vcelku v klidu před vzpourou. Námořníci sice uměli s lodí plout, ale nevěděli na otevřeném moři kudy a kam. Ostatně to popisuje i část děje ve slavné knize Ostrov pokladů od R. L. Stevensona. „Nerozčiluj se, Silvere, a radši nám řekni, kdy do toho půjdeme!“ domlouvá se vzpoura v audioverzi příběhu. – „Kdy? Tak já ti to povím.
Co nejpozději.“ – „Sakra, proč?!“ – „Tvůj mozek nikdy za moc nestál… Kapitán spolehlivě řídí tuhle zatracenou loď.“ – „Kormidlovat umíme taky, Silvere.“ – „Kormidlovat možná, ale kdo z vás umí určit směr, pitomci?! Nikdo, tak držte hubu!“
Páska pomůže v boji
A když jsme u pirátů, znáte to tajemství s páskami přes oko? Takovou měl třeba pirátský kapitán v jednom z dílů o Machovi a Šebestové, když houkl známou hlášku: „Braune! Jestli je do dvou minut nebudou žrát žraloci, tak z toho uloupeného pokladu neuvidíš ani pětikorunu!“ Páska přes oko totiž mohla být i pomůckou při přepádávání lodí. „Ano. Zaprvé člověk, který šermuje a vidí jen na jedno oko, ztrácí prostorové vidění. Takže bodá mečem do jiných míst, než by čekal i schopný protivník,“ vypráví kapitán české pirátské plachetnice La Grace Josef Dvorský. „Zadruhé, boj se často v rychlosti přesouval mezi palubou plnou světla a šerem podpalubí. Takže tomu, kdo koukal oběma očima, trvalo dlouho, než si v druhém prostředí zvykl. Ale ten, kdo jen prohodil pásku na druhé oko, byl připraven bojovat ihned dál,“ vysvětluje český kapitán. Samozřejmě to platí v případě, že nemáte místo ruky hák, kterým jste si marně vyndávali mušku z oka. Silvere, Braune, co vy na to?
