„Sbíráme tady malý střípek podkladů pro předpovědi počasí,“ zmiňuje mezi mraky a zapadajícím sluncem. Živelně popisuje činnost superpočítačů krmených celosvětově čerstvě naměřenými daty z družic, radarů, lodí, balonových sond, ale třeba i z tohoto vrcholu Českého Středohoří. „Výsledky pak meteorologové interpretují jako předpovědi,“ podotýká.
Historie zápisů na Milešovce se váže k roku 1905. „Zpočátku tu žil nastálo jeden pozorovatel i s rodinou a se slepicemi. Od 2. světové války se tu ale střídáme dvě posádky po dvou lidech, pátý je navíc jako náhradník,“ upřesňuje.
Vždy celý týden se tady nahoře točí s kolegou ve dvanáctihodinových směnách, pak má dalších sedm dní volno a míří domů, do Prahy. Ta je odsud vzdušnou čarou asi 60 kilometrů a v noci jasně svítí z obzoru až sem.
Turistickým lákadlem dominantního sopečného „krpálu“ z třetihor, který se tyčí 400 metrů nad okolní krajinu, jsou kromě krásného výhledu hned dva výčepy. Proto sem nákladní lanovka dlouhá dva kilometry provozovaná Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR dopravuje nejen zásoby a sud s vodou, ale i sudy s pivem. Prazdroj, Holbu i Svijany.
Marek umí poutavě vyprávět o historii místa i přírodních zajímavostech, turisté si mohou osobitý výklad objednat předem. Básní o dobách, kdy se šlechta scházela v lázních v Teplicích, a k bontonu dobré společnosti patřilo vidět východ slunce z Milešovky. „Dokonce Alexander von Humboldt zcestovalý po Střední a Jižní Americe i Střední Asii označil toto místo za jeden ze tří nejkrásnějších výhledů na světě,“ usmívá se.
Ale dostat se sem… „Záchranáři sem nevyjedou ani na čtyřkolce, zkoušeli to opakovaně,“ vzpomíná pozorovatel, který na rozhledně připomínající malý romantický hrádeček pracuje čtvrtým rokem.
Ozývá se funění. Není to medvěd ani zapomenutý účastník každoročního Memoriálu Sváti Pulce, což je recesistická akce k uctění památky fiktivního horolezce zmíněného Járou Cimrmanem ve hře Švestka. Přibíhá splavený kamarád Honza, učitel z Prahy. Před necelou hodinou se rozloučil a odešel lesem dolů k parkovišti, aby v metropoli stihl rande.
„Zapomněl jsem klíče od auta,“ heká přerušovaně. Je to fakt krpál. Kdo má ale obavy, že vrchol nezdolá kvůli kondici, pro toho má Marek Franc rodinnou příhodu: „Loni to sem vyšla naše babička, měla to ode mě jako dárek k devadesátinám. Ona má Alzheimera, tak jsem vymyslel oslavu, aby na ni hned nezapomněla. Cesta nám sice trvala mnohem dýl, ale zvládla to a byla na sebe hrdá.“
