Každý má o ideální dovolené své představy. Někdo se rád válí a popíjí jeden drink za druhým, jiný nedá dopustit na výlety, sport či cesty za dobrodružstvím. Já jsem se rozhodl vsadit na již osvědčenou kartu a vypravil se již potřetí v životě na Tureckou riviéru, konkrétně do hotelového komplexu u městečka Konakli. Zde se při plavání v téměř třicetistupňovém moři či večerním pozorování tureckých tanečníků, takzvaných dervišů, krásně zapomíná na pracovní i soukromé starosti.
Vezměte si eura
Do Turecka se letí necelé tři hoďky, časový posun je o hodinu dopředu a vozit sem místní peníze, turecké liry, je holý nesmysl. Skoro všude totiž berou eura a také dolary, nehledě na to, že pokud nejste zrovna matematik, snadněji vás místní obchodníci v tamní měně natáhnou. Navíc tu mnoho trhovců vůbec netuší, že si dolar oproti euru v poslední době pohoršil. Kdo se tu tedy rozhodne platit americkou měnou, odveze si domů o něco naditější kufr plný cetek za méně peněz. Samotné nakupování tu má také specifická pravidla, kdy se mimo kamenné krámky s obchodníky smlouvá v nejrůznějších jazycích. Cenovky byste tu hledali marně. Naopak v kamenných obchodech jsou ceny pevné. Tam se smlouvat nesluší.
Uklízečky mají kreativní, zakomponovaly i naše brýle.
Dobrý hotel, základ úspěchu
Pokud vyrážíte na Tureckou riviéru, klíčová je pro vás hlavně volba hotelu, v jehož areálu strávíte drtivou většinu času. Já vsadil na Hotel Club Turtas, kde se během dne nabízí celá řada lákadel a aktivit. Kromě tureckých lázní, fitness centra, několika zašíváren u tří bazénů a mnoha barů rozesetých po hotelu tu mají také akvapark, pravidelné diskotéky a především nádhernou písčitou pláž s teplým mořem a dostatkem lehátek pod slunečníky zdarma – pro všechny. V hotelu se navíc na nejrůznějších místech dá opatřit čerstvé jídlo téměř kdykoliv během dne, včetně plážového baru. Pokud se tedy vypravíte právě sem, hlady a žízní tu neumřete. Je tu také croco club – dětský kroužek, kam lze klidně na celý den odložit své ratolesti.
Delegáti nikdy nespí
V Turtaši, jak se hotelu mezi hosty přezdívá (i když jde technicky o správnou výslovnost), je nejen mnoho personálu, který se stará o jídlo a pití. Po areálu se také celý den pohybují perfektně jazykově vybavení delegáti. Ti mají za úkol jediné – bavit hosty. V průběhu dne si můžete pod jejich velením zahrát s ostatními hosty či přáteli plážový volejbal, basketbal, šipky, fotbal, stolní tenis či si zacvičit aerobik. Ani večer není na programu jen popíjení a jídlo. Každý den totiž v místním amfiteátru startují animační programy. Ty též vedou delegáti. V praxi to znamená, že jeden večer sledujete turecké tance v podání dervišů a břišních tanečnic, další večer dorazí kouzelník nebo komedianti. Opravdovou třešničkou na dortu však pro mě bylo vystoupení animátorů, kteří tu předváděli fakírské kousky a ohnivou show. Přiznám se otevřeně, že jsem ještě neviděl, aby se naolejovaný turecký gentleman vezl po pódiu skluzem několik metrů na zádech a u toho stíhal ještě plivat oheň. Když si pak jeden z nich stoupl do střepů s místním stotřicetikilovým českým pořízkem na zádech, kterého vytáhl z publika, byl to proti tomu jen pouťový trik.
Pamukkale
Komu klasické hotelové radovánky nestačí a procházky po trzích plných padělaného zboží mu nic neříkají, ten začne po pár dnech pokukovat po nějakém výletu. Na delfinária a projížďky loděmi po kaňonech moc nejsem, dal jsem proto přednost celodennímu výletu do Pamukkale. Jedné z nejznámějších tureckých turistických atrakcí. Jde o svah, který vzhledem připomíná kopec nebo hrad bavlny. Areál se nachází v jihozápadní části země nedaleko města Denizli. Pamukkale je de facto oblastí tektonického zlomu, kde na povrch vytékají minerální prameny bohaté na vápník. Z minerální vody stékající po skále poté vznikají usazeniny – travertin. Tak vznikaly v průběhu mnoha tisíc let působivé terasy, kaskády a jezírka. A nepřestaly vznikat doposud. V jezírkách se někteří odvážlivci dokonce koupali, osobně jsem se tu jen trochu brodil. Bylo tu krásně, ale větší vedro jsem snad v životě nezažil. Mezizastávka v mešitě také nebyla k zahození. Více než modlitebnu však připomínala turistickou atrakci.
Kamarádi na poslední chvíli
V Turecku jsem strávil dovolenou se svou ženou a prožili jsme ji v poklidu – většinou čtením a povídáním. Klid byl nakonec tak veliký, že jsme si našli známé na skleničku něčeho ostřejšího až poslední večer. Byl to ten stotřicetikilový sympaťák se ženou a malým synem. Musel jsem jim slíbit, že je ze svého článku o Turecku rozhodně nevynechám. Nevynechal jsem...
