Jednadvacátý srpen by měl být stejně důležitý jako 17. listopad, říká pořadatelka NeverMore 68

Často mluvím s lidmi o 17. listopadu a 21. srpnu. Zatímco v listopadu se Češi schází třeba na Národní třídě, srpnové události zůstávají stranou, přitom by to pro nás měl být podobně významný den. Proč to tak podle Vás je?
Myslím, že ten hlavní důvod je, že 17. listopadu je datum, které máme (téměř) všichni spojené s pozitivní změnou. S pádem nenáviděného režimu, nástupem svobody a demokracie, osobností Václava Havla a velmi unikátního období 90. let, které má doteď auru jednoho z nejvíce optimistických období i v kontextu světových dějin a konce studené války. Oproti tomu srpen 1968 je každoroční připomínkou toho, že když jsme si mysleli, že jsme našli takzvanou třetí cestu, socialismus s lidskou tváří, kdy drtivá většina národa včetně značné části tehdejší komunistické strany si upřímně, a bohužel naivně myslela, že v srdci Evropy vybudujeme spravedlivý ráj. Tenhle sen byl rozdrcen sovětskými tanky, které nás uvrhly do 20 let letargie a celospolečenské deprese, a téhle skepse jsme se bohužel už nikdy úplně nezbavili. Ale právě proto si myslím, že je potřeba si stále připomínat, jakým způsobem toto změnilo naše dějiny, a to velmi otevřeně, i když je to pro nás stále složité.

Tématem pondělní akce NeverMore 68 budou dezinformace. Jak přišel nápad takovou akci realizovat?
Právě proto, že i osobně cítím a vidím všude kolem sebe a v on-line prostoru, s jakou lehkostí se relativizují fakta a historické události, rozhodli jsme se dát letošnímu ročníku tento podtitul. Pro mě je naprosto nepřijatelné, aby bylo možné 55 let po okupaci znovu oprašovat sovětskou propagandu, mísit ji s tupým národovectvím a neskrývaným rasismem, aby se pokřivovala naše historie.

Jak myslíte, že by se celá ta roztříštěná společnost mohla dát zase dohromady?
Tak to je otázka hodná nominace na Nobelovu cenu za mír. Budu určitě opakovat klišé, která už stokrát zazněla, ale základem je vzdělání nás všech, ochota respektovat vzdělanost a vědecké autority a na druhé straně vzájemný respekt a snaha o pochopení toho druhého. Ale obecně mám v tomhle spíš pesimistický názor a jako fanynka sci-fi mám pocit, že čím dál tím více příběhů a analogií se začíná až nebezpečně přibližovat realitě, ve které žijeme. To v kontextu globální změny klimatu věští trochu apokalyptickou společnost, ale na druhou stranu mám opravdu velkou víru v nastupující mladou generaci, která má podle mě mnohem více empatie a soucitu a nechce žít ve světě, kde vítězí lež, bezohlednost a právo silnějšího. A to mě naplňuje mírným optimismem.

Jste zkušenou organizátorkou, do Prahy jste přivezla spoustu hudebních hvězd. Třeba Stinga nebo Massive Attack. Několik let jste stála také u řady festivalů. A nyní jste v týmu Výstaviště Praha. Jaké další akce chystáte?
Na Výstaviště jsem přišla na začátku loňského roku a působím zde jako programová manažerka a hudební dramaturgyně. V areálu Výstaviště mám kromě NeverMore 68 i sérii open air koncertů mladých domácích kapel Check it, které se konají dvakrát měsíčně od května do září. Kromě Výstaviště působím i v sesterském areálu Holešovické tržnice, kde mám dva hlavní projekty, a to audiovizuální festival #5 prostor a zimní kino. Kromě toho mám svoji vlastní klubovou akci, která se zaměřuje na aktuální elektronickou a urban music s důrazem na ženské umělkyně.