Před 23 lety jsem se svými kamarády vyrazil stopem na Azurové pobřeží. Byl to opravdu zážitek, z Česka jsme tam jeli šest dní, protože jsme tehdy zvolili na mapě kratší cestu, ovšem ne tu nejrychlejší. Navíc nebyly mobily, takže nám přes telefonní budky spojku dělali rodiče v Praze. V Saint-Tropez jsme třeba ulovili čirou náhodou chobotnici, nikdo nám ji v místních restauracích udělat nechtěl, samozřejmě za to, že půlku jim necháme. Tak jsme ji několik hodin dusili na plynovém vařiči na sluncem rozpálených pláních pod místní citadelou a byli jsme tak zpestřením turistů. Do kraje vonícího levandulí a mořem jsem se opět vydal se svou nynější přítelkyní. Tentokrát nikoli stopem jako v roce 1998, ale naší novou obytnou dodávkou.
Na cestu jsme vyrazili z Prahy plně vybaveni, také s PCR testy a vyplněnými formuláři. Musím vyzdvihnout super nápad – mobilní sprchu! Důležitým pomocníkem je také aplikace Park4Night, která vám na mapě ukáže kempy nebo parkovací místa na přespání. Cíl cesty byl jasný. Projet Azurové pobřeží od Marseille kolem Monaka do Itálie a zpět.
Naše první noc byla na nenápadném plácku nedaleko Mnichova, už jsme věděli co a jak. Premiérou našeho „táboření“ byl několik týdnů před tím Manětín, kde jsme spali na bývalém letišti, odkud je krásný výhled po krajině. Druhý den jsme se vydali do švýcarského Lautenbrunnen, do kempu JungFrau. Překonáte hory a tam, kde už byste živáčka nečekali, se otevře příjemné městečko, obklopené horami, z nichž můžete obdivovat vodopády. K jednomu jsme se vydali. Od vstupu vyjedete výtahem, poté vás čekají skalní labyrinty s okny, odkud se valí neuvěřitelné množství vody. Je to impozantní podívaná!
Během dalšího dne jsme projeli Švýcarskem, kolem Bodamského jezera do Francie. Aplikace nás v noci zavádí do hor po strmých cestách za Grenoble. Stojíme na louce, kolem jsou temné lesy. Jen pár minut po našem příjezdu se zničehonic ozve velmi hlasité výhrůžné zavrčení zvířete kousek od nás. Rychle zavírám auto a rozhodujeme se sjet zase dolů k vesnicím. Dnes, když mně z toho ještě běhá mráz po zádech, si říkám, možná to byl pastevecký pes. Bůh ví...
Další den objíždíme Marseille a jsme v prvním kempu na naší cestě. Na poloostrově Hyéres, nad nímž se nachází městěčko Giens. Ostatně takovými městy je tahle oblast posetá, pokud zrovna neřídíte, dobře se kolem dívejte. Je to bomba. V Hyéres se poprvé na naší cestě vykoupeme v moři. I to je náš plán – cesta po památkách, přírodě a koupačky. Konečně si to můžeme splnit na sto procent. Jedeme podél Azurového pobřeží. Žádný spěch, máme vybavenou dodávku, v nejhorším můžeme přespat na ulici, na rozdíl od karavanů, které jsou příliš „vidět“ a na mnoha místech stát nesmějí. Jsme před městem Cavalaire-sur-Mer. Zajíždíme do místní divočiny, stojí tu několik obytňáků, tady jsme doma. Kousek odsud je úzký 50metrový tunýlek, za ním se skrývá nenápadná vesnice s fajn výhledem na moře. Některé zahrady plné korkovníků jsou opuštěné, jakoby bagrem rozryté. Velké jámy a rozházené obrovské kameny v nás budí otázky. Že by buldozery? Zanedlouho je nám jasno – divoká prasata. Když padla tma u auta se objevil divočák velký jako motorka. Tak jsme si na dobrou noc dali přírodopisný film naživo.
Podél pobřeží je to nádhera. Cesty se tu různě kroutí, za každou zatáčkou vás čeká pláž nebo piknikové místo a božské výhledy na moře. Nedaleko Saint-Tropez navštivte mezi vinicemi a lesy rozkládající se vesnici Gassin, která si uchovala svůj typický provensálský ráz. Samotné Saint-Tropez se už proměnilo. Obří luxusní lodě zakrývají pohledy na přístav, ale i v časech, kdy tam jezdí boháči, neztratilo své kouzlo. My jsme mu dali pár hodin a našli také Cruchotovu četnickou stanici. Podobný výlet jsme si udělali v Cannes. Další město Antibes nezklamalo. Kdysi bylo útočištěm Pabla Picassa. Tam jsme zaparkovali nad útesem s ranním východem slunce. Nesmíte také jen tak projet městečkem Eze, které se řadí k nejkrásnějším vesnicím v celé Francii. V křivolakých uličkách je plno stánků. Bez turistckých cetek, jak jsme na to zvyklí z centra Prahy. V malých kamennýcch domcích jsou umělecké galerie, kavárny či řemeslnické obchůdky. Projíždíme dalšími městy, kolem Monaka do Mentonu – směr Itálie. „Nečekaně“ jsme také dojeli do švýcarského milého města Lugano. Vyplatilo se nám to, co jsme dělali celou dobu – nijak extra jsme cestu neplánovali, jen jsme věděli, kam se chceme dostat, cesta nás vedla „po svém“. Proto jsme se dostali třeba do zmiňovaných a krásných mesteček Eze a Gassin.
Pár rad. V kempech jsme spali jen třikrát, pomohla nám appka Park4Night, ale pozor. Málem jsme se nechali nachytat – v Saint-Tropez nabízí stání, to místo je ale součástí resortu. Ve městech vždy koukejte na všechny cedule. Ačkoliv nás na hranicích nikdo nekontroloval, nezapomínali jsme na povinnosti v souvislosti s covidem. Dejte pozor i na přísné Švýcarsko. Bivakovat nadivoko je zakázáno, hrozí pokuty za překročení rychlosti, i 5000 franků! Nás ale tato omezení neovlivní, chystáme další cesty! A co vy?
