Co vás nejvíc baví na rozhlasovém vysílání?
Asi ta chvíle přímého přenosu. Ať už vystupujete v nějaké konkrétní události, nebo vám host ve studiu svěřuje něco, o čem třeba předtím nikdy nemluvil. Ten fakt, že se to děje teď a tady, a také skutečnost, že se může stát cokoli, neboť ani v životě neexistuje předem napsaný scénář.
Jak těžké je vybírat hosty – stalo se, že někdo nepřišel?
Vybírat hosty těžké není, s dramaturgem a kolegou Tomášem Černým máme spíš přetlak. Šikovných a zajímavých lidí je u nás dost. Spíš je těžké naladit to v jednom týdnu tak, aby se nesešly identické profese. A výjimeční lidé bývají i těžko k dostižení, takže si na některé musíte počkat třeba půl roku. Pokud jde o docházku, až na dvě výjimky za deset let přišli všichni.
Co nejlepšího jste za těch posledních deset let v Českém rozhlase zažila?
Těch pár vzácných momentů, kdy skončí rozhovor s hostem a on najednou vstane a obejme vás. To udělala Simona Stašová nebo John Bok. Spontánně, ale najednou vznikl vztah a ten přetrvává. Nebo když mě v 50. letech politicky pronásledovaná a vězněná Miluška Havlůjová po rozhovoru chytla za ruku, podívala se mi do očí a v nich bylo: „Teď vy, děvenko...“ Já se rozklepala z té důvěry, protože jsem si nebyla jistá, jestli bych v tak těžké chvíli pod tlakem StB taky obstála. Byla to velká síla.
Rozmlouváte se, cvičíte před rozhovorem?
Ne, před vysíláním v rozhlase ne. Ale rozmlouvám se, pokud mám pracovat na nějakém komentáři nebo se věnovat souvislejšímu textu. Teď běží každou středu na ČT2 seriál Magické hlubiny, kterým provázím. Když jsme s týmem pracovali na komentáři, hlídali jsme každou hlásku.
Jaká je role Českého rozhlasu v době internetu a sociálních sítí?
V dnešním světě plném dezinformací a polopravd dává rozhlas informace, kterým můžete věřit. Mezi médii je nejemociálnější, nejbližší a nejintimnější. A pořád dává ve srovnání s jinými největší prostor myšlenkám – umí udělat dvacetiminutovou reportáž, nabídnout hodinu s hostem. Taky je svobodný v tom, co můžete dělat. Když jsem reportérkou v Himálajích, stačí mi batoh a v něm solární panely, malá elektrocentrála, satelitní vysílač, nahrávací zařízení a počítač.
V sobotu 19. května proběhnou oslavy 95 let Českého rozhlasu. Jak se do nich zapojíte vy?
V tom slavném týdnu budu mít už od pondělí každý den hosta, který se vztahuje k rozhlasu, ať už se jedná o herce, jejichž specialitou jsou rozhlasové hry, nebo o jazykovou lektorku, se kterou bude řeč o rétorice a o tom, jak dobře mluvit. Taková lekce se jistě hodí i nerozhlasákům.
Setkáte se někdy osobně s posluchači?
Máme R-stream, takový nepřehlédnutelný stříbrný vysílací autobus, bude i na oslavách. Vysíláme z něj v létě pravidelně, tam se s posluchači setkávám. Ale i třeba na lanovce, kde jsem seděla v helmě s tmavým sklem a debatovala s dcerou, a pán sedící vedle mi povídá: „Vy jste Lucie Výborná, že jo?“ Takováhle setkání mě baví hodně.
Máte vysněného hosta?
Mám ráda lidi, kteří hoří, o něco jim jde a snaží se k tomu dobrat všemi cestami. Jejich nadšení i motivace jsou krásně nakažlivé.
Oslavy 95 let Českého rozhlasu budou na dvou místech
|
