V brněnském HaDivadle měla Macocha premiéru jetě před létem, nyní se představila v praském Studiu Hrdinů. A jeliko vznikla v koprodukci, bude se pravidelně objevovat na obou zmíněných scénách.
Macocha
|
Macocha není prvním prozaickým textem, kterému dala reisérka Kamila Polívková divadelní podobu. V minulosti pracovala s herečkou Terezou Hofovou na současném islandském románu Skugga Baldur, nedávno uvedla dramatický debut prozaika Davida Zábranského Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Inscenace Macocha je zpovědí eny středního věku, spisovatelky brakové literatury, ale také matky dvou dětí, která proívá osobní poločas rozpadu.
S rozpadající se perspektivou se zároveň třítí i osobnost vypravěčky, která nevybíravě reflektuje samu sebe v jednotlivých sociálních rolích, tak jak je stanovuje společenský diktát.
Toho vyuila Kamila Polívková a rozdělila part mezi pětici hereček různého věku i fyziognomie: Táňu Malíkovou, Lucii Andělovou, Simonu Pekovou, Kamilu Valůkovou a Marii Ludvíkovou.
Text herečky interpretují civilně a velmi úsporně, o to víc pak vyniká výtvarné řeení inscenace nebo do grotesky výrazně stylizovaná etuda Kamily Valůkové, která se notně posilněna alkoholem snaí zbavit těsných atů a zapálit si cigaretu. Polívková pouívá namísto stavebně okázalé scénografie kameru na kladce, prostřednictvím jejího přibliování a oddalování dociluje řady efektů.
Kamera snímá detail hereččiny tváře, barevný ornament části kostýmu nebo celé jevitě z horní perspektivy. Vzniká dojem, jako by divák skutečně hleděl shora do propasti. Jako by z horní lávky mohl nahlédnout a do hrdinčina nitra.
Macocha potvrzuje, e spojí-li se silné téma a jazyková vynalézavost předlohy se skvělým hereckým obsazením a výrazným, by zdánlivě jednoduchým reijním vedením, vznikne inscenace, která obstojí i v mezinárodním kontextu.
