Manželé Šponerovi
|
„U jídla vědu neprobíráme. Nejednou už se stalo, že byla diskuse tak ostrá, že syn raději ostentativně práskl dveřmi od dětského pokoje,“ říkají manželé Šponerovi.
Manželský pár a oba vědci k tomu. Jak takové soužití funguje?
Jiří: Z hlediska pracovního je to samozřejmě velice výhodné, vzájemně se odborně doplňujeme. Z hlediska osobního máme zřejmě stejný problém jako všichni manželé ve všech profesích, kteří pracují intenzivně spolu. Pokud se kvůli něčemu pohádáme, tak je to většinou kvůli práci.
Judit: O vědě se nebavíme jen u jídla. Jirka říká, že jídlo chce klid.
Přestože nezastáváte konkurenční teorie, ve vědě oba máte mírně odlišné postoje. Jak se vám daří nevjet si do vlasů?
Jiří: Tlučou se spíše naši zahraniční kolegové mezi sebou. My preferujeme oba stejnou teorii, ale nevylučujeme úplně ani tu druhou. Vědec by si měl držet odstup a být otevřen změně názoru, pokud k tomu vědecká fakta směřují. Spíše se snažíme konflikty v oboru tlumit a někdy nám zastánci jedné či druhé teorie vyčítají, že spolupracujeme i s tou druhou stranou. Jde o obor, který notoricky přitahuje zájem sdělovacích prostředků, a protože vědci mají sklon k sebestřednosti a jde jim samozřejmě i o peníze, pak snadno vznikají konflikty. Pokud ambice přesahují schopnosti, tak už je to špatné.
Judit: Je to těžké, ale uznat úspěch konkurenta člověk taky musí. Je to úspěch celého oboru a konkurence mezi různými obory je taky velká. Rozdílné názory jsou silnou hnací sílou ve zkoumání neznámého.
V čem teorie spočívají?
Judit: Obě pracují s předpokladem, že pro vznik života byla klíčová samovolná syntéza prvních molekul RNA, neboli ribonukleové kyseliny. Ta je schopná se kopírovat a vylepšovat a je předchůdkyní DNA, deoxyribonukleové kyseliny, která je nositelkou genetické informace moderních organismů. Zastánci starší teorie se domnívají, že první molekuly RNA vznikly sérií chemických procesů z molekuly kyanovodíku. Druhá teorie klade původ RNA do formamidu, česky amidu kyseliny mravenčí.
Jiří: Naše pozice je unikátní v tom, že pracujeme na obou scénářích. Jde v podstatě o to zjistit, jak na planetě Zemi vznikl život z úplně ničeho.
Je pro člověka důležité vědět, jak vznikl život na Zemi?
Jiří: Pro mne je to jedna ze základních otázek vědy. Je to podobné, jako když zkoumáte blízký či vzdálený vesmír nebo dinosaury.
Judit: V roce 2013 publikoval britský deník The Guardian článek o dvaceti největších vědeckých otázkách současnosti. Otázka „Jak vznikl život“ získala stříbro.
Existuje nějaká stereotypní představa o vědcích, která by vás vyloženě štvala?
Jiří: Nevím o žádné, která by mne štvala. Samozřejmě je tu představa potrhlého staříka se síťkou honícího hmyz na louce, ale s tím jsem se moc nesetkal. Ostatně v dnešních podmínkách permanentního boje o zrno by ho všichni zadupali do země i se síťkou a motýlky. Když ne kolegové, tak byrokrati určitě. Což je škoda, protože i takový člověk může přijít na něco, co ostatním uniklo.
Judit: Mně pije krev, když vědec mluví jenom o kariéře, a ne o poznání. Jak říkával Emil Zátopek: Sport vás především musí bavit, pak všechno jede samo. Platí to i na vědu. Musí vás bavit!
