Nakladatelský dům Grada pod značkou Metafora vydal minulý týden debut slovenské spisovatelky Barbory Bernátové Dívka v mlze. Je to příběh propracovaný do detailů, strhující a temný. Autorka vystudovala právo, takže má vyšetřování odbornější základ a navíc píše o místech, které zná. „Východní Slovensko miluju,“ říká deníku Metro.
Dívka v mlze je váš první román. Co pro vás znamená psaní?
Únik z reality, terapie, psychohygiena. Miluji přenést se prostřednictvím psaní do jiného světa nebo jiné doby. Vrátit se zpět v čase, jako například při druhé knize Špína. Opět si projít střední školou, měnit neměnitelné, tvořit si vlastní realitu. Být jednou ženou, podruhé mužem, podle toho, ze kterého pohledu kapitolu píši. Být opět sedmnáctiletou dívkou, ocitnout se v kůži vyšetřovatele, vraha nebo oběti.
Čím jsou vám tolik blízké Košice a východní Slovensko?
V Košicích jsem se narodila a prožila v nich celý život. Všechno, co miluji, je tu, krásně dohromady na jednom místě, na východě Slovenska – rodina, láska, život, příroda, vzpomínky, minulost, přítomnost i budoucnost. Dokonce i místo činu v knize Dívka v mlze je autentické – pojí se s mým dětstvím, jde totiž o chatovou oblast, kam jsem jako malá často jezdila a na kterou mám mnoho krásných vzpomínek.
Má postava protivného rebela kapitána Meiznera nějaký předobraz?
V původní verzi se mi o nějakém Davidu Meiznerovi ani nezdálo. Když jsem začala psát Dívku v mlze, byla hlavní postavou dost nesympatická žena, a tak jsem se rozhodla vyměnit ji za muže. Hrubiána a záletníka. V tom okamžiku mi ta postava začala být sympatická. Některé jeho vlastnosti jsou vlastně moje, ale jak se Davidův charakter postupně formoval, začaly se na něj nabalovat i vlastnosti a názory, které já nemám, a ani s nimi nesouhlasím. Myslím si, že se v něm zčásti najde každý čtenář, protože David řekne nahlas to, co si většina z nás jen myslí. Na druhou stranu má David i kupu světlých stránek, a kdybych ze všech svých postav měla vybrat jednu, která je mému srdci nejbližší, byl by to on.
V knize se nevyhýbáte ani drsnějším popisům. Mají pro vás hlubší význam?
Vůbec ne, kniha je fikcí a jakákoli podobnost s realitou nebo skutečnými postavami je čistě náhodná. Přestože se ve světě takovéto věci skutečně dějí, naštěstí jsem se nikdy nesetkala s člověkem, který by si prošel stejnými zvěrstvy jako postava Hany.
Nakolik přesně se vaši detektivové řídí běžnými policejními postupy?
Studovala jsem právo, takže jsem při psaní vycházela z poznatků, které jsem se naučila ve škole a v předmětech jako trestní právo, kriminalistika a kriminologie. Snažila jsem se co nejvíce čerpat ze skutečnosti a pro potřeby příběhu jsem si mnoho věcí pozměnila a vymyslela.
Jaké jsou vaše další literární plány?
Tento rok je pro mě celkem zajímavý. Na Slovensku mi ve vydavatelství Saga vyjde třetí část detektivního románu s kapitánem Davidem Meiznerem. V české Metafoře teď vychází překlad mého debutu Dívka v mlze a na další rok chystáme vydání mého druhého románu Špína. Na to se moc těším. V hlavě už mám nějakou dobu námět na čtvrtou část, ale ráda bych si dala od detektivek na chvíli pauzu. V nejbližší době bych se chtěla zaměřit na společenský román, ve kterém bych čerpala ze života mé babičky. Mám nápad i na romantiku a fantasy inspirovanou osmanskou historií. Nerada bych zůstala jen u jednoho žánru.
