Jak na devadesátky vzpomínáte vy?
Rád, ale bez nostalgie. Nostalgie jsou zrádný brejle, říká pan Golda ze skupiny Znouzectnost, a má pravdu. To spíš s pobavením – a občas s cynickým šklebem v ksichtu.
Kam jste v Praze nejraději chodil?
Těch míst bylo, v pestrém vějíři od studovny v Klementinu přes střešovický hostinec Domov manželů Ježkových po sídlištní bufet Samojídelna Scherzl, podnik pro celé muže a ženy až po generacemi studentů usídlených na kolejích Větrník a Hvězda přezdívaný zcela případně Prasečák. Ale otázka asi míří na hudební kluby, takže: Alterna Komotovka, Petynka, v druhé půlce devadesátých let Akráč. Zcela mimo kategorie je vinárna U Sudu, o čemž ostatně existuje rozsáhlá sekundární literatura, a pak El Corazon a První holešovická kavárna, oblíbená detašovaná pracoviště za holešovických a libeňských časů Rocku&Popu.
Měly hudební devadesátky v Česku něco specifického?
V porovnání se Západem? Nebo v porovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku? Těžko říci: srovnání vývoje v České republice třeba s Polskem nebo Maďarskem jsem nechal ležet stranou. Ono je to ostatně spíš téma pro akademickou sféru, přinejmenším se na ně snáz honí granty.
Jak kniha vznikala a kdo se na ní podílel?
Základem byl seriál Pouští a pralesem, který jsem v letech 2000 až 2001 psal do Rock&Popu a bezprostředně se v něm za právě uplynulou dekádou ohlížel. Píšu to v předmluvě ke knize: nasekal jsem do toho časopisu tuny písmenek, ale ten seriál byl jeden z mála textů, který měl delší expirační dobu než číslo, v němž vyšel. Po letech jsem jej vzal, oprášil, rozebral, zase složil, doplnil. Určitý podíl na knize má její iniciátor a otec celého projektu Devadesátky Petr Koza: sháněl významné protagonisty do ankety, co je na konci knihy, a uháněl je o příspěvky.
Jak je kniha spojená s projektem Devadesátky?
Je to takový předskokan, první výstup, který je z projektu vidět. A může to být i předobraz hudebního dokumentu, pokud scenárista a režisér uznají za vhodné.
Obsaženy jsou i začátky gramofirem, což je pěkné téma samo o sobě. Stejně jako vznik soukromých rádií.
Čím jsem starší, tím víc mne hudební průmysl zajímá. A hudební média, respektive hudba v médiích, bylo téma, které mne hodně zajímalo už tehdy, ostatně rádia jsem považoval – a považuji – za stejně důležitý dobový fenomén jako kluby nebo festivaly.
Které koncerty z té doby máte nejraději?
Levellers na podzim 1993, to bylo tak intenzivní! Patti Smith v létě 1996: to byl ten typ koncertu, ze kterého jdete domů a nevíte, kudy jste to šli. Hodně rád vzpomínám na první samostatný koncert Tindersticks v klubu Repre v únoru 1994: ten mírně fouňovský pocit, že jste si na něco přišli dřív než spousta ostatních, mne držel dlouho.
Dekáda naplno je důkladnou, nikoli akademicky koženou zprávou o proměnách pop music v naší zemi. Čtyři sta jejích stran vás přijde na stejný počet korun.
Strážce streamu
