Na divokém festivalu Mighty Sounds si punkáči odpočinou v „pokojíčku“

Jakou novinku letos chystáte?
Máme novou akustickou Black Coffee Stage, kde zahrají menší i velké kapely své akustické sety. To nám dělá radost. Je to vlastně takový „pokojíček“ v retro duchu. Vylepšujeme také možnosti v odpočinkových zónách, bude více stínu. Celkově jsme ale hrdí na festival jako celek, věříme, že jsme se za třináct let dostali do bodu, kdy dokážeme nabídnout vysokou kvalitu a stále pověstnou skvělou Mighty atmosféru.

Mighty Sounds budete pořádat potřinácté. To už je dlouhá doba na to říct, co je při pořádání nejtěžší? A co zabere nejvíce času?
Nejtěžší je poslední dobou překonávat všechny byrokratické překážky, trávíme jimi čím dál více času. Asi nám to tak přijde i proto, že to je ta část organizace festivalu, která nás nebaví. Spoustu času taky zabere dát dohromady všechny lidi, všechny technické záležitosti a vymýšlení vylepšení oproti předchozím ročníkům, to nás ale baví, takže nám to tak nepřijde. Mighty Sounds je festivalem, který je organizačně na vysoké úrovni a jsme na to pyšní.

V Když už zmiňujete byrokracii... Právě vás festival od hygieniků dostával několik let statisícové pokuty za hluk. Minulý rok jste definitivně vyhráli soud. I díky vaší iniciativě došlo k novele zákona, která umožňuje hudební akce pod širým nebem z nařízení o hlukových limitech vyjmout.
Jsme rádi, že jsme v boji proti nesmyslně vysokým pokutám za hluk zvítězili. A díky změně legislativy už nemusíme mít z měření hluku obavy. Naopak se snažíme lépe domlouvat s místními, komunikujeme se starosty měst Tábor a Sezimovo Ústí. Každoročně konzultujeme s techniky vhodné natočení pódií. Je to docela věda! Obecně věříme, že festival místním přináší pozitiva. Tábor je v době konání festivalu plný lidí, kteří se zajímají také o krásy města, bydlí v hotelech, chodí do restaurací.

14 fotografií

V čem je největší změna, když jste festival pořádali poprvé?
Máme mnohem lépe rozdělené úkoly, je nás víc. Je to také mnohem větší zodpovědnost, když už máme dvanáct ročníků za sebou. Věříme ale, že nadšení pro věc zůstává stále stejné. Také jsme ve fázi, kdy si můžeme dovolit dovézt kapely jako Gogol Bordello, které máme v line-upu letos, což by před třinácti lety nebylo myslitelné. Teď je můžeme dovézt, protože máme větší rozpočet. A nemalou roli v domlouvání kapel hraje také to, že si skupiny si o nás navzájem řekly. To také může pomoci při domlouvání, jestli kapela vystoupí nebo ne.

Chápu, že organizace tak velké akce je velmi náročná. S přípravou nového ročníku se začíná hned po skončení toho aktuálního. Určitě ale zažíváte i nečekané historky...
Když jsme pořádali festival v Olší, bylo to organizačně trochu komplikovanější. Kolem areálu byl lesík, byl tam náročnější terén. Kapelám se tam ale moc líbilo (to naštěstí platí i v Táboře, často neplánovaně zůstanou několik dní). V Olší ale pak vznikaly takové situace, kdy se například členové jamajské legendární kapely těsně před odjezdem z areálu ztratili právě v tom přilehlém lesíku. Člen organizačního týmu, který je měl odvážet na letiště, aby stihli letadlo, je tam mezi stromy naháněl. Nakonec to všechno dobře dopadlo, ale byla to scéna jak z filmu.

Jaký největší závažný problém jste museli řešit s nějakou kapelou? Třeba jejich netradiční požadavky?
Vždycky nastanou nějaké problémy, ale nikdy to naštěstí nebylo nic velkého. Zpěvák Benji ze Skindred, kteří přijeli tourbusem, vyběhl hned po příjezdu a vběhl do budovy Aeroklubu Tábor, protože si tam chtěl dát sprchu, bylo strašné vedro. Museli jsme ho doběhnout a jemně mu vysvětlit, že do sprch musí jinam. Členové kapely Jaya The Cat měli zase v požadavcích let balonem. Ale naštěstí na tom netrvali. Prý jenom zkouší, jestli jim to někde vyjde.

Na vašem webu jsem si všiml, že jste se s Aeroklubem Tábor na tom, že se bude podílet na opravách a úpravách příjezdových cest na letišti. První fáze úprav proběhla v uplynulých dnech. Proč jste se pro to rozhodli? Proč vznikla taková spolupráce?
Vloni po intenzivním celonočním dešti jsme areál letiště bohužel rozjezdili těžkými auty a úpravu povrchu jsme se pak snažili zajistit po několik dalších měsíců. Mrzelo nás to, nechceme letiště ničit a Aeroklubu komplikovat provoz, jsme za letiště Čápův dvůr rádi. Proto jsme přemýšleli, jak můžeme pomoct – oprava a úprava komunikací na letišti se tak přímo nabízela. Budeme rádi, když po nás na letišti zůstane něco dobrého.