Na hudební scéně jste se etabloval v indie-rockové kapele Southpaw jako klávesák a autor hudby. Southpaw se teď po jedenáctileté pauze vrátili s novou deskou. Jaké to je, být zase spolu?
Je to krásný pocit. Už mi chyběla ta masivní energie na pódiu, nejen zvuková, ale i lidská, mezi spoluhráči. A pak i věci kolem, žít zase s partou kamarádů a cestovat. Zkrátka rockeřina. To je úplně jiné než být sólo umělec, jako jsem zbytek času já.
Během pauzy jste se věnoval své sólové dráze hudebního skladatele a podařilo se vám uspět také v Americe. Aktuálně máte na kontě třeba hudbu k traileru nového Batmana, který má jít do kin příští rok v březnu. Je těžké prosadit se v USA a dostat se k takovému projektu?
Tak samozřejmě to těžké je. Hlavně v Los Angeles, městě, kam všichni jedou uspět a prosadit se. Je tam ohromná konkurence. To se tady nedá zažít. Ta multikulturnost, kde každý je ovlivněn jiným prostředím, ve kterém vyrůstal. To je neskutečně inspirativní a posilující. U mě to byla dlouhodobá systematická práce se tam etablovat. Držet kvalitu a posouvat se neustále dopředu. Krůček po krůčku, kdy s každou dokončenou prací se objevila další. Být úspěšný není zadarmo, je to dřina.
Na jakých zajímavých zahraničních projektech jste se ještě podílel?
Vydal jsem v Los Angeles loni v létě sólovou desku moderní klasické hudby Spoken. To byl můj sen. Licencuje se všude po světě, naposledy Kia koupila jeden song pro celosvětovou reklamu na nové auto. Dokončil jsem hudbu k americkému thrilleru Seize the Night a čekám na premiéru. Poslední dobou se dost věnuju trailerům, spolupracuju už na několikátém filmu s velkou americkou produkční společností. S herečkou Ninou Bergmanovou připravuji hudbu ke komiksu. Je toho moc, na IMDB databázi je vše zaznamenáno. Nakonec zmíním svoji srdcovku – americko-britský dokumentární film Lion Ark.
Máte nějaký sen, s kým byste ještě chtěl spolupracovat?
Bavilo by mě se sejít ve studiu s Maxem Richterem, Olafurem Arnaldsem, Nilsem Frahmem, Aticusem Rosem. Hodně ctím kompoziční školu Johanna Johannssona. Ale každé setkání s talentovaným umělcem je inspirativní.
V Čechách jste kromě seriálové a reklamní tvorby vytvořil hudbu pro divadelní představení Po konci světa Divadla Bez zábradlí. V čem byla tato práce jiná a nechtěl byste se více věnovat divadelní muzice?
Jiná byla v tom, že jsem zvyklý komponovat na obraz. A v divadle skládám jen dle imaginace a scénáře. Měl jsem štěstí na skvělého režiséra Tomáše Mašína, máme podobné estetické cítění, tak to šlo hladce. Hudbě pro divadlo se jinak nebráním, kdyby někdo přišel, že mě chce, tak budu rád spolupracovat.
Jak už jste zmínil, loni jste vydal svoje sólové instrumentální album Spoken. Jaký má deska koncept a komu je určena?
Spoken je takový můj diář, kde jsem zaznamenal poslední tři roky svého života. Je tam vše, od samoty až po silné životní zážitky. Názvy songů jsou všeříkající. Je tam také hodně cestování. Momentálně pracuji s orchestrem STRO.MY na živém provedení. Už jsme měli pár zkoušek a jsem nadšený. Jsem také překvapen, jak velký je dosah Spoken. Na Spotify i Apple Music je deska nejhranější v USA, Čechy jsou až na 11. místě. Moderní vážná hudba je na vzestupu. Jsem za to moc rád.
Mají lidé v Čechách zájem o vážnou hudbu?
Mají, ale já ji chci protlačit hlavně mezi mladé publikum. Tam máme oproti světu ještě rezervu.
Na čem momentálně pracujete?
Momentálně se věnuji novému celovečernímu filmu Tomáše Mašína Výdech, pracuji na několika reklamách, dokončuji novou sérii seriálu Polda a připravuji živé provedení Spoken, Southpaw a mého elektronického projektu, kde vystupuji pod svým jménem spolu s americkým bubeníkem Mauricem Salminem. Dokončil jsem také nový song jako producent pro talentovanou zpěvačku Giudi a aranže symfonické skladby pro Jiřího Trtíka. Samozřejmě každý den dělám do noci své songy. Do toho všeho ještě stavím komplex nahrávacích studií v Praze. Nemít kolem sebe tým lidí včele s mojí manažerkou Karolínou Wernerovou, tak to vše ani nezvládnu. Už se těším, až zase odcestuji do tepla a odpočinu si. Někde tu inspiraci musím zase dočerpat.
