Deska je na světě už několik týdnů, máte nějaké ohlasy?
Ne, že bych je denně sledoval, ale občas mi známí, kterým jsem album věnoval, řeknou, že se jim líbí. Zatím mám jen kladné ohlasy. Jde o autorskou desku a snažil jsem se ji poskládat tak, jak si sám představuji, že bych si pustil vánoční cédéčko. Aby plynulo, ale mělo i ucelenou dramaturgii.
Zařadil jste i starší písně. Musel jste hodně lovit v paměti nebo svých archivech, jaké použít?
Vánočních písní jsem udělal asi dvacet. Pamatuji si více méně přesně, kdy, která a pro koho vznikla. Spíš jsem měl problém, které tam nedat. Ale písně, co jsem napsal pro Danielu Šinkorovou nebo Lenku Graf, jsem si přezpíval sám a upravil aranžmá i tóninu. Starší songy z archivu, třeba Slávnosť úprímných slov s Marikou Gombitovou a Jánem Lehotským, jsem použil z originálů.
Jak moc jste věci z 80. nebo 90. let musel upravovat, aby zněly stejně, jako nové písně?
Moc jsem je neupravoval, jen trochu frekvenčně, aby ladily s ostatními. Na desce jsou jako bonusy, tak si každý uvědomí, že vznikly v jiné době. Ale pokud album poslouchá kontinuálně, nepozná rozdíl. Hlasy, na kterých písně stojí, zůstaly stejně zvučné, jakoby je nazpívaly nyní.
Přidal jste také dvě nové písně. Chtěl jste album oživit něčím, co ještě nikde nezaznělo?
Počítal jsem s tím, že udělám i nějaké nové. Oslovil jsem už před pár lety kamarády, aby mi poslali nějaké vánoční texty. První nápad na album přišel před dvěma lety po vánoční písni do filmu Když draka bolí hlava. Ľuboš Zeman pak napsal text k československému duetu Adam a Eva, na který jsem oslovil Heidi Janků. Druhá novinka se jmenuje Kouzelná noc.
Co se týče textařů, své výrazné podpisy na desce zanechali Kamil Peteraj či Eduard Krečmar. Jsou už vašimi osvědčenými spolupracovníky?
S Kamilem Peterajem jsem udělal asi nejvíce písní. On byl úplně u zrodu těch vánočních, kdy vyšla v roce 1987 deska s názvem Slávnosť úprímných slov. Bylo tam pět písniček a vymyslel je právě Kamil. On často chodí s různými nápady, které mi tak nějak podsune. České texty zase z poloviny dodal Eduard Krečmar. Také ty jsem nazpíval sám, i proto se album jmenuje Moje československé Vianoce. Odvážil jsem se zpívat česky, protože jsem vlastně federální dítě. Narodil jsem se v Karlových Varech, táta byl Čech, máma Slovenka. A nyní už žiji nějakých devět let zase v Praze.
Letos vycházejí i další vánoční alba, třeba upravené hity od Janka Ledeckého nebo Lucie Bílé. Proč jste podobně laděnou kolekci nevydal už dříve?
Nikdy jsem to nestihl, vždycky byla nějaká jiná práce a v listopadu už bylo pozdě. Až teď, když přišel koronavirus a zrušily se všechny koncerty, tak bylo více času. Za celý rok jsem měl asi jen čtyři živá vystoupení. Ale nepředpokládal jsem, že budu jediný, kdo vydá vánoční album. Nakonec třeba Karel Gott jich měl spoustu a prodávají se před Vánocemi stále. Je to prostě sezonní zboží.
Směřovali jsme vánoční album k turné, které mělo 26. listopadu odstartovat a trvat do 22. prosince. Mezitím měla být třeba 12. prosince Lucerna v Praze. Všechno jsme ale museli přesunout na příští rok.
Zmínil jste Mariku Gombitovou. Na 1. prosince připadlo 40. výročí od její autonehody, po které zůstala na vozíku. Vzpomenete si na tu dobu?
Scéna v Bratislavě nebyla velká, takže jsme se všichni znali a potkávali. Třeba na festivalu Bratislavská lyra. S Marikou jsme se tehdy po nehodě potkali v Moskvě, kde byla na operaci a my tam koncertovali s Elánem, tak jsme ji šli navštívit do nemocnice. Později jsme spolu dělali na různých projektech a hlavně na její desce Ateliér duše.
O téměř dvacet let později havaroval i váš parťák z Elánu Jožo Ráž. Jaké to pro vás bylo?
S Jožem to bylo dramatičtější, protože jen několik týdnů před jeho nehodou zemřel při jiné Jozef Urban, který napsal všechny texty do filmu Fontána pre Zuzanu 3 včetně písně Voda, čo ma drží nad vodou. A Jožo havaroval poté, co odešel ze studia, kde jsme zmíněnou písničku míchali. Říkal jsem si, aby se něco nestalo do třetice, tak jsem na sebe začal být opatrný. Naštěstí Jožo se z toho dostal, ale šlo o těžké období. Mysleli jsme si, že Elán skončil. Bez Joža nemá cenu dělat něco pod značkou Elán. To platí i nyní, když on ohlásil před dvěma lety konec. Ale uvidíme, co bude dál.
Skládáte hudbu výhradně na hotové texty. Je pro vás takový postup jednodušší?
Ze začátku jsem skládal různě. Například píseň Ak nie si moja vznikla na část textu, já udělal hudbu a Boris Filan teprve dopsal text refrénu. Ale postupem času jsem se dostal ke skládání na text. Když člověk složí sebelepší melodii a chce, aby měl text do ní nějaký smysl, je to pro textaře často těžká úloha. Musí trefit třeba dlouhé slabiky. A slovenština má takový rytmický zákon, že nesmí být za sebou dvě dlouhé slabiky. Často si k melodii dáváme nějaké svahilské či pseudo anglické texty, což se od slovanských dost liší. Když jsme dělali anglickou verzi Fontány pre Zuzanu 3 s Frankiem Fuchsem, přebásňoval slovenské texty do angličtiny a občas říkal, že si s tím neví rady, že musím změnit melodii. Proto tedy raději píšu na texty. Je to myslím jednodušší i pro textaře. Text mě inspiruje a znám i interpreta, pro kterého píšu.
