Při prvním vstupu na pitevnu studenti nikdy neomdlévají

Stále se říká anatomii „anča“? Je pořád postrachem studentů prvních ročníků?
Pojmenování se nezměnilo, „anča“ je stále aktuální nestárne. Studenti anatomie se jí pořád obávají, nejen kvůli rozsahu a velkému množství názvů, ale je to jedna ze dvou prvních velkých zkoušek v prvním ročníku. Ta druhá je histologie, taky je děsí.

Obávají se právem?
Částečně. Ale i v dalších ročnících jsou velké zkoušky, třeba farmakologie nebo patologie. Ten „úděs“ je proto, že je to něco nového a také neznámého.

Je zkouška z anatomie síto? Že to dost studentů zabalí?
Jak se to vezme. Kolem sedmdesáti procent studentů přes anatomii projde. Na první, druhý nebo třetí pokus. Někdo vzdá medicínu kvůli této zkoušce, někdo z jiných důvodů.

Omdlévá se při první hodině na pitevně?
Nezažila jsem, že by při prvním vstupu do pitevny někdo omdlel. A to učím hodně dlouho. Spíš se při tom objevuje ostýchavost – jé, můžu na to sáhnout? Občas se někomu během pitev opravdu udělá mdlo, ale to bývá ze stejných důvodů, jako když stojíte v tramvaji a udělá se vám špatně nebo „na vás něco leze“. Že by sebou ale někdo praštil na zem, to nepamatuji. Většinou nikoho neodradí od studia skutečnost, že by nesnesl pohled na mrtvé tělo. Víte, on je také jiný pohled na tělo právě zemřelého člověka, a to my pitvat nesmíme, a tělo, které je speciálně upravené, rok a víc staré, takže je to už svým způsobem odosobněné.

Platí stále, že anatomie je základ lékařské profese?
Většina doktorů, kteří už za sebou něco mají, přiznají, že to tak je.

Proč jste si vybrala právě anatomii?
Původně jsem chtěla být oční lékařkou. Myslela jsem, že půjdu do praxe, ale nakonec jsem zůstala v Anatomickém ústavu, i proto, že jsem tu působila ještě jako medička. Dostala jsem nabídku, abych sem nastoupila a učila, a ráda jsem to přijala.

Mimochodem, medicína je jeden z mála oborů, kde i mrtvý jazyk, jako je latina, je stále živý.
To máte pravdu. Ale nejen medicína. Používají ji přírodovědci, právníci. Pro medicínu to ale platí obzvlášť. Díky latině jsou schopni se domluvit lékaři na celém světě. Každý jazyk má své vlastní názvy pro části lidského těla, nemoci a podobně, ale latina je pro všechny jednotná.

Mají studenti s latinou problémy?
Zpočátku ano. I když už se nyní zase na některých gymnáziích jako nepovinný předmět učí. Počáteční nesnáze v latině však studentům pochopitelně toleruji.

Je těžší doktořinu dělat, nebo učit?
Maminka byla učitelka, takže jsem k tomu asi měla blízko. Navíc kontakt se studenty je skvělý v tom, že máte kolem sebe pořád mladé lidi. Všichni sice stárneme, ale kontakt se studenty nám vlastně pomáhá stárnout pomaleji. Nutno říci, že anatomie dávno není jen o výuce, probíhá zde na vysoké úrovni vědecký výzkum, přestože jde v uvozovkách jen o teoretický obor. Jenže to by bylo na samostatný článek.

Banální otázka, ale položit ji musím. Jak se změnily generace studentů za dobu, kdy je učíte? Nebo jsou ve své podstatě stále stejní?
Studenti se změnili v tom, co nese doba. Jsou mnohem sebevědomější, mají zcela jiné možnosti a snaží se prosazovat. Jsou otevřenější, mají víc informací, mohou, na rozdíl od nás, kteří jsme dříve měli méně možností, více cestovat.

Které medicínské obory se lépe hodí pro muže a které pro ženy?
Říkat, že se žena na medicínu nehodí, to je samozřejmě tvrdý předsudek. Je ovšem třeba přiznat, že jsou obory, které jsou fyzicky náročné – ortopedie, traumatologie, porodnictví a podobně. Tam se asi lépe cítí muži. Jsou ale i ženy, které to zvládnou líp než muž tintítko.

Učí se anatomie jinak než před čtyřiceti lety? Ovlivnila ji výrazně moderní technika?
Základ zůstal stejný, ale jinak je to o kus dál. Například neuroanatomie, ta je úplně jiná, než když jsem začínala studovat já. Tělo je stále stejné, ale jak jde výzkum do hloubky, jak se objevují větší detaily, tak se nové poznatky nutně musí do výuky promítnout. Jenom když si vezmete učebnici anatomie od Borovanského, ta byla dvoudílná, ale Čihákova už trojdílná. Také se podstatně změnily výukové možnosti. Za mého studia byly jen velké obrazy pověšené na stěně a přednášející se vyžívali v kreslení na tabuli. Také studenti poctivě kreslili. Dnes používáme nejen obrázky a prezentace v PowerPointu, ale i videa a další. Studenti nejsou odkázáni jen na učebnice. Je tu přece internet. Pozná se to i na dotazech, které kladou, někdy nezbývá než přiznat, že je to mimo mou sféru zájmů a že si to řekneme příště.

Přináší výuka anatomie něco k zasmání?
Přeřeknutí studentů bývají někdy legrační. Milé také je, když vám studenti dají najevo, že vás mají rádi, že jste je něco naučil. Když přijdou poděkovat.

Dočkala jste se někdy potlesku?
Při přednášce vždycky. To je ale zvyk, alespoň tady na anatomii.

Tak to mě překvapuje. Vy jste jako studentka přednášejícím tleskala?
No vidíte, to se musím zamyslet. Ale když zapátrám v paměti, tak víte, že za nás se netleskalo?