Režisér Tomáš Pavlíček byl i spoluscenáristou filmu Chata na prodej, který jde pozítří do kin. Při psaní čerpal z rodinných příslušníku a jejich historek. Pavlíčkovi nejbližší už film viděli a líbil se jim.
„Já jsem jim říkal, že je to velmi volně na motivy. Nejvíc jsem trnul nad reakcí babičky. Tam jsem až moc vykrádal věci, které jsou možná až neetické zobrazovat. Já jsem se jí pak omlouval. Nechtěla se o tom moc bavit,“ přiznal režisér, pro něhož šlo o druhý celovečerní film.
Představitelka zmíněné babičky Jana Synková ale žádný předobraz nereflektovala. „To bych nemohla hrát někoho živého. Ale dialogy byly napsané velmi krásně. Jsem opravdu ráda, že jsem v tom mohla hrát, je to strašně pěkný film,“ svěřila se Synková.
O konkrétních hercích při psaní scénáře Pavlíček nepřemýšlel, nechtěl být ovlivněn. To, že pak na plátně mnozí ztvárnili své role, jako by byly psané na tělo, podle režiséra ovlivňuje jejich kvalitní výkon a také dobrá příprava.
„Dělal jsem co nejrozsáhlejší kamerové a herecké zkoušky. Nechám to hercům třikrát přečíst. Pak jim to seberu a točím si na minikamerku a sleduji, co z toho vznikne. Pak koukám dvacetkrát na každou scénu a zapamatovávám si, co tam bylo živé, a to je pak hlavní režijní příprava.“ líčí.
Tereza Voříšková strávila část natáčení v kostýmu medvěda, což jí nejdříve vadilo a pak vyhovovalo. „Ze začátku jsem Tomáše nenáviděla, že musím být v tlustých kožichu a brutálně jsem se potila. Pak se to ale překlopilo a začala být zima. Všichni mrzli a já jsem zase Tomáše milovala, že mám teplý kožich. Ale hrálo se mi v tom dobře, myslím, že hraji líp, když mám zakrytý obličej,“ uvedla Voříšková.
Menší roli dědečka si střihl Jan Kačer. „Měl jsem v tom asi tři věty, jednu mně vyškrtli. Ale říkal jsem si, to je geniální role. Celou dobu tam skoro nejsem a nakonec to shrábnu,“ smál se Kačer.
RecenzePřed čtyřmi lety debutoval Tomáš Pavlíček celovečerním filmem Parádně pokecal a nyní v pouhých třiceti letech nabízí promyšlenou a hlavně zábavnou komedii, ke které se někteří jeho zkušenější kolegové ani neblíží. Jen více takto nadaných mladých lidí v českém filmu. V první polovině Chata na prodej nešetří skvělými scénkami i hláškami. Už původní nápad matky v podání Ivany Chýlkové sezvat na chatu, kterou prodává, naposledy celou rodinu, naznačuje, že se budou dít mnohé veselosti. Jako první ji varuje otec, kterého hraje David Vávra, ale manželka se nedá odbýt. A tak se vymýšlí lsti. Podobně hořkosladká je samotná cesta na chatu. Přesedání osazenstva, útěky, hádky a návraty, to všechno je v příjemně plynoucím tempu hnacím motorem části, která se halí do škatulky road movie. Druhá polovina filmu se odehrává na chatě a v jejím okolí. Tempo se zklidní a hraje se více na emoce. Hlášek je méně, zato vystupuje do popředí příroda a atmosféra místa. Na světlo světa vycházejí mnohé problémy rodiny, jako například ne moc idylické vztahy obou mladých párů. Vždyť syn, kterého ztvárnil neherec Jan Strejcovský, dostal právě kopačky od své slovenské přítelkyně Judit Bárdos. A dcera Tereza Voříšková je zase nespokojená ve vztahu s Němcem (Michael Pitthan). Ten se pak dost diví, jak se Češi v některých situacích chovají. Výtečně si Pavlíček hraje také se zobrazením jednotlivých scén. U Terezy Voříškové v kostýmu medvěda, u sedícího otce a německého přítele jeho dcery s pivy v ruce za plápolajícím ohněm či u závěrečné scény, kterou si užívá Jan Kačer coby dědeček, nejsou třeba slova. Přesto na vás dýchne vše, co je potřeba. Celý film dobře odsýpá, vždyť má jen příjemných 77 minut. Myslím, že je jasné, že mnozí ve filmu poznají své příbuzné. Jak nemá matka opakovat chyby babičky, jak se otec raději staví do role, kdy nechce dělat problémy. Vždyť si nemůže ani dát věnce na hrobu svých rodičů, aniž by mu je manželka nepřeskládala. Jak děti nedokážou najít štěstí v partnerství ani ve svých životech. A tak můžu pokračovat. Z kina tak člověk odchází příjemně uvolněn z toho, jak se dobře bavil. S postupem času mu ale v hlavě vyvstávají otázky, jak případně ve své rodině zkusit předejít podobným situacím, které viděl na plátně. |
