Současná celosvětová nákaza, kterou roznáší koronavirus, jako by z oka vypadla mnoha filmům, jež předložily divákům příjemné mrazení, které však zůstalo pouze na filmovém plátně. V mnoha snímcích, především z americké provenience, ale postřehneme jak dějovou, tak vizuální podobu toho, co se momentálně děje především v Číně nebo Jižní Koreji. Do našeho výčtu zařazujeme některé z filmů, jež se dají bez obav nazvat kultovními právě v této kategorii katastrofických filmových děl se zdravotní tematikou.
Mezinárodní vlak míří pro smrt za železnou oponu
Jedním z prvních, současně navýsost povedených dramat, kdy hrozí minimálně evropská pandemie smrtícím virem, se stal Přejezd Kassandra natočený Georgem Cosmatosem v roce 1976. V podstatě poprvé se zde odehrává nebezpečí nákazy, která může kosit miliony obyvatel. Zápletka je vcelku prostá: když se bojovníci za práva zvířat vloupají do výzkumného střediska OSN, náhodou se nadýchají smrtelného a silně nakažlivého viru. Na útěku se ukryjí do mezinárodního expresu, a proto hrozí, že se virus rozšíří po Evropě. Za přísných bezpečnostních podmínek jsou infikované vagony hermeticky zapečetěny a je rozhodnuto, že vlak odjede za železnou oponu, do Polska, kde mají v podstatě zemřít mimo obydlené oblasti, aby virus dál nerozsévali.
Na filmu bylo pikantní, že v něm figurovalo, i když ne reálně, Polsko a kupodivu v „nejlepších“ letech normalizace běžel i v našich kinech. Přitažlivost mu dodala i skutečnost, že ve vlaku směřujícím k přejezdu Kassandra přes visutý most nad řekou (za války ho podle děje využívali nacisté při transportech do Osvětimi) figurovaly velké hvězdy tehdejší světové kinematografie. Například Sophia Lorenová, Richard Harris, Burt Lancaster, Ava Gardnerová, Martin Sheen i O. J. Simpson, slavný hráč amerického fotbalu, který pak zavraždil dva lidi (včetně manželky). Z vražd byl osvobozen, ale nakonec skončil za mřížemi kvůli loupežím.
Slavný herec bojuje proti africké nákaze
Ve výčtu pandemických dramat nesmíme vynechat především Smrtící epidemii z roku 1995. Tady exceluje v hlavní roli Dustin Hoffman, sekundují mu třeba Morgan Freeman nebo Kevin Spacey či Donald Sutherland. Vojenští lékaři pátrají po bacilonosiči, který z Afriky přivezl nákazu. Efektní je hlavně ztvárnění bakteriologických opatření, míhá se to zde protichemickými ochrannými obleky a maskami – nic, co bychom nyní z opravdového života neznali.
Sterilizace a migrace, zachráncem je Clive Owen
Specifické téma si našel v roce 2006 režisér Alfonso Cuarón. Děj filmu Potomci lidí se odehrává v roce 2027 (který už máme na dohled). Lidstvo nakazil neznámý virus, který mu brání rozmnožovat se, už téměř dvě desetiletí se na planetě nenarodil nový člověk a populace Země stárne. Jakžtakž se dá žít jen ve Velké Británii, která se kromě stárnutí brání i uprchlíkům ze zbytku Evropy a současně se vyvolení a bohatí Angličané brání náporu svých hůře dožívajících spoluobčanů.
Naději Britům a také celému lidstvu přináší až dívka, jež je těhotná a je jedním z největších tajemství malé skupiny lidí, kteří budoucí rodičku ukrývají. Ochrany se ujme hlavní hrdina Clive Owen. I jemu sekundují hvězdy jako Julianne Moorová nebo Michael Caine. Vše končí nadějně, na plátně se ozve pláč novorozeněte a dává lidem naději, že virus přestává působit. Vedle nákazy je tu zajímavé vykreslení masové migrace, která se o pár let později stala v Evropě skutečností.
Bílá nemoc byla prvním ze světových dramat o infekčních katastrofách
Zřejmě první zfilmované drama, kde svět kosí nebezpečný virus, natočil jako režisér i hlavní hrdina český herec Hugo Haas v roce 1937 podle divadelní hry Karla Čapka. Její autor využil jako zpodobnění fašismu právě smrtící nákazu, která postihuje jen starší lidi kolem padesáti let věku. Čengova nemoc, jak se smrtelná choroba oficiálně jmenuje, je sice jen ztvárněním neméně smrtící ideologie ze sousedního Německa, jak Čapek, tak filmaři se však zhostili nebezpečí ve stylu, jaký i nyní v té či oné formě využívají také jiní tvůrci.
Maršála v Bílé nemoci hrál Zdeněk Štěpánek.
Zdravotním nebezpečím, kdy město nebo zemi zachvátí nákaza, se ale umělci v Československu mezi lety 1948 až 1989 důsledně vyhýbali. Katastrofy se totiž podle tehdejších měřítek týkaly pouze kapitalismu. Přesto se jim alespoň někteří, velmi mírně, věnovali. Vtipně si s viry poradil třeba Karel Kachyňa, který v roce 1989 natočil film Pozor, vizita! s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Jeho pan Prepsl je objeven coby trvalý přenašeč tyfu, kterým on sám sice netrpí, ale může jej šířit. Je natrvalo izolován v nemocnici. Režisér Kachyňa nepojal děj jako drama, ale spíš jako úsměvný příběh člověka se svobodnou duší.
V roce 1981 natočil režisér Václav Hudeček televizní hru Pokus o izolaci viru N. Šedesát minut trvající drama (v hlavní roli s Jiřím Bartoškou) zavede diváka do vědecké instituce. Mladý vědec objevil neznámý, mimořádně nebezpečný virus a klade si existenciální otázky.
„Detektivku“ Smrt z laboratoře viděli diváci na televizních obrazovkách poprvé v roce 1987. Ve výzkumném ústavu pracují na problematice encefalitických arbovirů. Zdejšího floutka a hlavní roli si zahrál Marek Vašut. Ten v ústavu krade morfium pro narkomany. Jeho neopatrností dojde k tomu, že se mladá laborantka nadýchá viru a nakazí se encefalitidou. Televizní film natočil v ostravském studiu František Mudra.
