Nejednou se tak ocitá v dobrodružných situacích, kdy s místními večeří v chatrči, která může za pár dní spadnout. „Ztrácejí tu doslova půdu pod nohama. Přesto u nich nikdy nenajdete prázdný stůl,“ líčí své zážitky pro deník Metro.
Proč jste vyrazili pomáhat právě do Gruzie?
Celé to vlastně spustil obrovský sesuv půdy v roce 2011, který naprosto zablokoval hlavní tah mezi Arménií a Gruzií. Šlo o obrovskou tragédii, jak ekonomicky, tak lidsky. Uvěznila totiž desítky aut plných lidí. Podobná událost se na tomtéž místě opakovala o čtyři roky později. Začalo se tedy více přemýšlet nad tím, kam se měl v takto rizikových oblastech vzhledem k jejím specifickým podmínkám umístit ropovod, plynovod nebo třeba právě dálnice. Naším úkolem tak bylo zmapovat terén takřka metr po metru. Tak jako jsme to dřív dělali třeba v Etiopii či Mongolsku.
Jak mapování probíhá?
Mapujete tam, kam se dostanete. Díky sesuvům je tu značně členitý terén. Jde hlavně o rozmisťování online monitoringu v rizikových oblastech. Pokud totiž dojde k masivnímu sesuvu půdy, vesnice zmizí během chvíle. Každá minuta hraje roli. Navíc jsou zde lokální bouřky, takže když v jednom údolí hustě prší, v druhém o tom ani nevědí. Ovlivní ho to ale zásadně.
Co na vás říkají lidé na venkově, když zde s udělátky pobíháte?
Jsou nesmírně pohostinní. Většinou jim totiž brzy dojde, že jsme tu proto, abychom pomohli, a nejednou nás zvou na návštěvu, večeři či sklenku něčeho ostřejšího. Gruzínci jsou specifičtí také tím, že nikdy nesmí být prázdný stůl. I kdyby na něm měly skončit jejich poslední zásoby. Vlivem těžkých životních podmínek, které zhoršuje extrémní klima a špatná dostupnost silnic v horských oblastech, se ale venkov rychle vysidluje. To s sebou jistě přináší i silné momenty. Asi můj nejsilnější zážitek bylo, kdy jsme s kolegy v jedné z vesnic, k níž se dostat obnášelo přebrodit řeku, našli staříka. Žil sám ve vesnici plné vybydlených domů a byl odkázaný pouze na to, že mu jednou za čas přivezou obilí.
Nechtěl se prostě svého domova vzdát za žádnou cenu. Jak to vypadá naopak ve městech?
Ty jsou zvláštní svou architekturou. Gruzínci jsou totiž schopni nacpat moderní futuristickou budovu hned vedle starobylého kláštera či hradu. Nejvíce je to markantní v centru Tbilisi. Klidně se tu projedete moderní lanovkou až do těsné blízkosti stavby podobné našemu Pražskému hradu. A do toho se ulicemi prohánějí auta s rozbitými skly a chybějícími nárazníky. Víte, že 95 procent aut jsou staré BMW dovezené z Německa? I lidé v horských oblastech jimi jezdí.
Neříkal jste, že je zde silnic jako šafránu?
I člověk bydlící ve velmi špatně dostupné vesnici, kam je problém dostat se terénním autem, vlastní bavoráka, se kterým jede desetiminutovou cestu dvě hodiny.
