Konečně jsem přijal pozvání od mého kamaráda Martina Mullera, který mě pravidelně zve na štafetový závod Spolku zimních sportů do Abertam – a nelitoval jsem. Letos už spolek oslavil 110 let a skutečně to stálo za to.
Všichni účastníci se obléknou do dobových kostýmů, vytáhnou prastaré dřevěné lyže, vytvoří desetičlenné týmy a vrhnou se na kilometrovou trať s cílem zvítězit. Letos se zúčastnilo 22 týmů, v každém muži i ženy, a dokonce přijelo i několik týmů z Německa. Každá ekipa má svůj pokřik či přímo píseň, a tak při prezentaci nebyla nouze ani o kulturu.
Já plnil roli čestného hosta a celé klání jsem i odstartoval. Borci a borkyně se vrhali na trať a mně jako by ožily obrazy z filmu Krakonoš a lyžníci. K vidění byl pán v obleku, dáma s luxusním kloboučkem, dvě děvčata měla na zádech tenisové rakety, ale především jsem oceňoval samotný běh na lyžích, který jistě nebyl jednoduchý. Skutečně totiž šlo o ultra staré ski, některé mohly být staré i sto let! Tomu také odpovídalo obutí a bambusové hůlky.
O vítězství nakonec bojoval tým Krušnohorský Luft z Horní Blatné a lyžníci ze sousedního Perninku. Byla to tvrdá bitva, kde každé píchnutí rozhodovalo. Nakonec snad rozhodla máza (tedy namazání lyží) a výhru urval Pernink. Musím napsat, že celá akce byla povedená, vůkol panovala přátelská atmosféra, můj synek si tam našel kamarádky, já dostal od starosty porcelánovou kozu, bydleli jsme v nádherném hotelu Orion na Plešivci. Až jsem si říkal, že bych příští rok přijel znovu a závodil. Měl bych kostým pašíře – kopečkáře. Pořídím si ruksak, klobouk, dlouhé vousy a budu pašovat krajku, pálenku a podmáslí. A věřte mi, že když do toho šlápnu, tak mě žádnej financ nechytí!
