Kdybychom hledali oblast, v níž jsme inspirací světu, možná bychom jednu takovou našli. Řada odborníků nás považuje za absolutní špičku přes rozvody – ne manželské, nýbrž ty politické! Třebas holandsky mluvící Vlámové, kteří by si rádi rozdělili Belgii s frankofonními Valony, už čtvrtstoletí za svůj velký vzor považují právě Čechy a Slováky.
Jenže ono to s tím dělením Belgie nebude zas tak horké vzhledem k tomu, že nikdo neví, co s Bruselem, kde to hrají na obě strany a v současném federativním uspořádání mají zvláštní status. Co říkáte? Ne, s řešením „Nechte Brusel eurokratům!“ by nejspíš nesouhlasila ani jedna ze stran.
Jiné národy to dotáhly až k referendu o sebeurčení, na něž se u nás tenkrát jaksi pozapomnělo. Skoti je v tom svém před třemi lety zamítli, a nadále tak trpí v britské porobě. Jejich příklad neodradil autonomní vlády Katalánska a iráckého Kurdistánu od pořádání vlastních referend, jež chystají už na příští týden. Vlády v Madridu a Bagdádu se snaží hlasování zabránit, tím ale jen dráždí býka hadrem.
Ostatně kolem býků měli Katalánci s Madridem jeden spor; odhlasovali si zákaz býčích zápasů, který španělský ústavní soud zase zrušil. Jako by nebylo nic důležitějšího než sociální jistoty barcelonských toreadorů... A na Kurdy, kteří Iráčanům vybojovali válku proti Islámskému státu a nosí dnes kolty proklatě nízko, je každý krátký. Jak to všecko dopadne? Získáme my, rozvodoví mistři, své následovníky?
