„Sokolská organizace, založená roku 1862, byla v průběhu své historie třikrát zakázána, vždy v okamžicích, kdy se znelíbily ryze demokratické a svobodomyslné principy, na nichž byla vybudována,“ začíná naše povídání plukovník Burian.
Kdy byla sokolům přistřižena křídla poprvé?
K tomu došlo na prahu 1. světové války v roce 1915. To již ale sokolové zakládali československé legie a konec války je zastihl v roli první armády nového demokratického státu...
Druhý „hon na sokoly“ přišel za protektorátu?
Ano, nejprve okupanti sáhli k zastavení činnosti v dubnu 1941, k rozehnání pak došlo bezprostředně po příchodu Reinharda Heydricha koncem září 1941. Třetí a nejdelší zákaz přišel po únoru 1948.
Nás nejvíce zajímá onen druhý zákaz. Co vše se pro sokoly změnilo s březnem 1939, kdy vznikl protektorát Čechy a Morava?
Mnozí sokolové odcházeli do zahraničí, kde očekávali vznik zahraniční armády, podobně jako tomu bylo v letech 1. světové války. Řada dalších se ale rozhodla bojovat proti okupantům na domácí frontě.
Jakými prostředky?
Kromě toho, že se zapojili do různých odbojových skupin, vytvořili i vlastní odbojovou organizaci Obec sokolská v odboji. V čele odbojové sítě, která se od ústředí odvíjela přes župy až do místních jednot, stáli čelní činovníci sokolské obce vedení Augustinem Pechlátem.
Jak reagovali Němci?
Rozsáhlá odbojová síť bohužel nezůstala dlouho utajena a sokolský odboj byl těžce postižen zatýkáním gestapa. Současně se v německých zprávách o dění v protektorátu začaly objevovat stále častěji zmínky o nebezpečí, které představuje sokolské hnutí pro okupační moc. Po likvidaci první odbojové garnitury se Obec sokolská v odboji v Čechách čím dál více orientovala na vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa, na Moravě pak na Petiční výbor Věrni zůstaneme.
To už míříme k 12. dubnu 1941, kdy byla Sokolu zastavena činnost...
K tomu došlo nařízením státního tajemníka K. H. Franka předsedovi protektorátní vlády Aloisi Eliášovi. Tento zákaz byl ale pouze prvním krokem ve snaze okupantů o eliminaci sokolského odboje. Dne 27. září 1941 jmenoval Hitler zastupujícím říšským protektorem Reinharda Heydricha, který okamžitě po své inauguraci vyhlásil stanné právo a rozpoutal krvavé represe proti českému odboji.
Co bezprostředně následovalo?
Mezi prvními odbojáři, kteří stanuli 28. září 1941 před hlavněmi popravčí čety v pražských ruzyňských kasárnách, byl i bývalý cvičitel dorostenců Sokola Královské Vinohrady generál Hugo Vojta. Represím padl za oběť i Augustin Pechlát a další významný člen Sokola a příslušník odboje Vladimír Groh. Oba byli popraveni 30. září. Zásah proti sokolům gradoval v noci ze 7. na 8. října 1941, kdy byla zahájena „Akce Sokol“. Jak ta phnutá noc probíhala? Byli při ní systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot. Ještě během vlny zatýkání, 8. října 1941, podepsal Heydrich výměr o rozpuštění České obce sokolské, který vstoupil v platnost tři dny poté.
Jak reagovala československá exilová vláda?
Došlo k rozhodnutí o přípravě atentátu na zastupujícího říšského protektora. V samém závěru roku 1941 byla do protektorátu vysazena skupina Anthropoid s úkolem zlikvidovat Heydricha. V tomto okamžiku nastala i hvězdná a současně osudová hodina sokolského odboje. Vše vlastně začalo chybou navigátora letounu Halifax, který při vysazování skupiny Anthropoid zaměnil Prahu za Plzeň a Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem tak přistáli poblíž obce Nehvizdy východně od Prahy. Tento omyl pomohl parašutistům ke kontaktu s částí sokolského odboje, jehož akceschopnost dosud nebyla eliminována zásahy gestapa a především nebyl infiltrován jeho agenty. Naopak, byl-li někdo v protektorátu odhodlán za jakoukoliv cenu napomáhat s přípravami atentátu na Heydricha, byla to právě většina sokolů a sokolek.
Jak se sokolové činili?
Napojení parašutistů na sokolský odboj se ukázalo pro realizaci atentátu jako rozhodující. Sokolové spolu s některými pracovníky bývalé Masarykovy ligy proti tuberkulóze poskytli oběma parašutistům ilegální byty v Praze a veškerou potřebnou pomoc. Spolupráce na atentátu na Reinharda Heydricha se stala nejvýznamnějším skutkem sokolského odboje. Mnozí sokolové i sokolky vnímali atentát jako krevní mstu za popravené bratry. Svědčí o tom i výrok zatčeného náčelníka vysočanského Sokola Jaroslava Piskáčka: „Ničeho nelituji, věděl jsem, co mne čeká.“ Péče o parašutisty se dělila mezi celou řadu sokolských rodin i jednotlivců.
Víme, kolik sokolů za války padlo?
Nacisté popravili 1212 sokolů a sokolek, v koncentračních táborech, káznicích a věznicích zemřelo dalších 2176. V českém květnovém povstání padlo 654 sokolů, raněno bylo dalších 164. Odhodlání mužů i žen z řad Sokola, hraničící se sebeobětováním, bylo pro okupanty obrovským překvapením.
