Zuzana Skander se s manželem seznámila v Brně, když tam byl na studiích. „Po nějaké době dostal pracovní nabídku v oblasti cestovního ruchu na Džerbě. Tak jsem se rozhodla odjet s ním k jeho rodině,“ říká Skander.
Zpočátku po ni bylo těžké si zvyknout na život v Tunisku. „Neovládala jsem žádný cizí jazyk, až po čase jsem se částečně domluvila arabsky. A arabštinu se učím dodnes,“ přiznává Skander.
Na život v Tunisku si postupně zvykla, zvlášť když přišly rychle za sebou tři děti a nebyl čas myslet negativně. „Měla jsem štěstí, že jsem poznala lidi kolem sebe – jak místní Tunisany, tak i české delegáty na ostrově. Hodně mi pomohli se začlenit mezi ně a naučit základy arabštiny a vařit tuniská jídla. Jelikož manželova rodina je z hlavního města, tak jsem neměla možnost trávit tolik času přímo s nimi.“
Na otázku, jak se liší život v Tunisku a v Česku, odpovídá: „Je to o mentalitě, jiná země, jiné tradice, jiné zvyky. Všude na světě jsou hodní a špatní lidi a já jsem moc ráda, že mě mezi sebe vzali, jako bych tam patřila,“ říká.
Zpočátku neměla v úmyslu otevírat cukrárnu na Džerbě. „Byl to nápad mého manžela, který se snažil, abych se v cizí zemi nenudila,“ vzpomíná Skander. Hodily se jí zkušenosti s provozováním cukrárny v Česku.
Nejtěžší bylo zajistit suroviny na výrobu zmrzliny, které musela dovážet z ciziny. „Místní nebyli vůbec zvyklí jíst kopečkovou zmrzlinu. Dnes jim nejvíce chutnají mléčné zmrzliny. Tunisané moc rádi mlsají,“ přiznává Skander. Nabídku dortů má podobnou jako v Evropě.
„Hodně zákazníků si oblíbilo medovník. Ze zmrzlin jdou nejvíce na odbyt příchutě jako Ferrero Rocher, Kinder Bueno, Snickers a Jogurt. „Někdy mám pocit, že média podávají informace jinak. Rodina mi pak volá, co se tady děje. A musím je uklidňovat, že je vše v pořádku a že je tady klid,“ říká.
Zuzana Skander pochází ze Slovenska, kam se pravidelně vrací za svou rodinou. „Ale moc mi schází Brno, kde jsem prožila část svého života, kde mám spoustu kamarádů a známých,“ uzavírá.
