„Právě uvádíme na trh MEDCARE24/7, což je systém chytré vzdálené komunikace ve zdravotnictví,“ uvádí Mařík, který se o svém „dítěti“ rozpovídá dále v rozhovoru. Nejprve se podíváme, co telemedicína uměla již před covidem.
Jako příklad „vzdálené medicíny“, který již pár let funguje, mě napadají kardiostimulátory. Ty se snaží mít stav pacienta pod kontrolou, ideálně vzdáleně.
Ano, to je takzvaná technická telemedicína, v níž se využívá technika pro monitoring pacienta. Co se týká telemedicíny obecně, pro komunikaci lékaře s pacientem samozřejmě existují mobilní aplikace. Nicméně na trhu není sofistikovaný nástroj, který by opravdu kopíroval celý ten proces od A do Z.
Co vše by měl dobrý systém umět?
Především pohlídá, zda pacient bere předepsané léky. Pak jde o plánování a rozvrhování návštěv u lékaře. Pacient může navštěvovat čekárny jen v nutných případech, ušetřit tak spoustu času a chránit si své zdraví. To je žádoucí zvlášť v době epidemie, kdy i pracovník hygienické stanice okamžitě získá základní podklad pro následnou práci bez nutnosti osobního či telefonického kontaktu s pacientem.
Kde jsou zádrhely?
Velkou brzdou je pomalá a kostrbatá legislativa. Aby došlo k nasazení telemedicínských systémů, vyžaduje to poměrně velký zásah do stávající legislativy, v interakci mezi pojišťovnou, nemocnicí a pacientem. Dále vidíme technické bariéry, jež limitují zdravotnické instituce.
Co navrhujete?
Napřed by mělo dojít k nějaké centralizaci zdravotnických informačních systémů, které nyní používají. Pak musí dojít k legislativě a následně k nasazení plošného nástroje nebo systému. Vnímám, že to může trvat i celou dekádu.
Během této dekády bychom mohli stanout na Marsu, začít naplno využívat vodíkový pohon. Jaký je váš výhled?
Já si myslím, že v budoucnu bude docházet ke konvergenci napříč obory. To znamená, že bude docházet k tomu, že se obory budou propojovat, a z toho budou vyplývat různá inovativní řešení. Tak jako se v dnešní době stále mluví o chytrých městech, do toho jsou zapojeny obory typu meteočidel přes telematické systémy, dopravní obslužné systémy, systémy pro dohled pořádku a podobně.
S automatizací a digitalizací vyvstávají obavy o ztrátu pracovních míst...
To tak úplně není. Protože i když něco digitalizuji a automatizuji, stále někdo bude muset stroje obsluhovat, vyhodnocovat statistiky, plánovat a pro mnoho činností nebude do budoucna problém lidi překvalifikovat, budou se zabývat něčím jiným, mnohdy třeba i zajímavějším. Nelze tedy říci, že tím, že automatizuji, ruším pracovní pozice lidí. Je to jinak. Naopak tím vytvářím nové pozice související s provedením digitalizace.
Závěrem si dovolím zabrousit do sci-fi. Myslíte si, že by člověka mohl nahradit stroj?
Samozřejmě pro rutinní úkoly to možné je, mnohdy i pro složité úlohy. Ale nenahradí ho v pocitových a emočních věcech. Člověk zde žije tisíce let, reprodukuje se a vyvíjí se, a to stroj nenahradí. O budoucnost lidstva se v tomhle směru neobávám.
Strážce streamu
