Třímetrové bytosti i podivné světelné úkazy. Český Roswell najdete na Benešovsku

Nápad vyrazit do Miličína se v mé hlavě zrodil před několika měsíci u kamaráda na párty. Jeden z účastníků jménem Miloš nadšeně vyprávěl o nevysvětlitelných jevech, které se údajně v této zapomenuté obci uprostřed České Sibiře odehrály. O pár měsíců později jsme se proto s ním, jeho přítelkyní a mojí manželkou ocitli na návsi, kterou jsme považovali za střed tohoto ráje pro záhadology. Několik domků starousedlíků, chalup „naplavenin“ z Prahy, benzinky a motorestu u rušné silnice však uprostřed bílého dne rozhodně nepřipomínalo místo, kde se to prý svého času ufony jen hemžilo. „Kůže, kůže, koupím kůže!“ dokresloval atmosféru chraplavým hlasem z amplionu namontovaného na starším osobáku bělovlasý senior. 

Ufoni jako součást folkloru
Miličínu se kvůli nevysvětlitelným jevům, jež se tu údajně poprvé odehrály v roce 1991, občas přezdívá český Roswell. Mimozemšťané jsou tady, stejně jako v americkém městečku proslaveném záhadnými jevy, součástí běžného folkloru. Prohlédnete-li si zde pečlivě tabule s informacemi na budovách radnice, obecního úřadu či pošty, naleznete na nich namalované malé ufony. Některá dobová svědectví výskytu podivných úkazů v okolí Miličína jsou také stále dohledatelná na webu obce i místního muzea. Když jsme se tedy začali vyptávat ve zdejší hospodě, nesetkali jsme se se zvednutým obočím ani opovržením. „O tom, že viděla UFO, svého času hodně vyprávěla paní Slabá. Ta se ale odstěhovala do Heřmaniček. Na nikoho jiného vás bohužel nemohu nasměrovat,“ sdělila nám servírka.

První svědek z pumpy
Mnohem sdílnější byl pan Dohnal, který v Miličíně pracuje na čerpací stanici. K tomu jsme se propracovali na doporučení paní, jež prodává občerstvení v místní večerce. „V roce 1991 se v Miličíně, Mezně a několika dalších okolních obcích odehrála řada podivných událostí. Sám jsem jednu viděl na vlastní oči. Bylo to začátkem července, kouknu se na oblohu a tam se vznášela obrovská oranžová světelná koule, která se nepodobala ničemu, co jsem kdy spatřil. Vidělo nás to tehdy mnohem víc, ale většinu byste tu už po těch letech nenašli. Někteří tvrdili, že vyzařovala paprsky energie, každopádně ta věc do rána zmizela,“ dal se do vyprávění pan Dohnal, zatímco ve své kukani na čerpací stanici přerovnával zboží v regálech. „Slyšel jsem taky, že nějaká skupinka ženských z pole u Mezna viděla tu kouli přistát. Všichni si pak tehdy vyprávěli taky o vyděšené krmičce z mezenského kravína, co měla potkat třímetrového chlapa se svítícím psem. Toho měl tehdy vidět i místní starosta. O tom vám ale už poví paní Elena, co bydlí tamhle,“ nasměroval naše další kroky.

Na kávičce u záhadoložky
Mezenský starosta se údajně, pravděpodobně druhý den po událostech, jež popsal pan Dohnal, vracel na motorce s manželkou ze sousední vsi. Alespoň podle Eleny Strupkové, jejíž spolubydlící byla rovněž očitým svědkem oněch událostí. Paní Elena, která pracuje v pražském divadle Mana jako herečka, v obci už v minulosti několikrát posloužila jako prostředník mezi zvídavými záhadology a místními obyvateli. Těm se do vyprávění o třímetrových ufonech a létajících objektech právě nechtělo. S jejich dovolením proto jejich svědectví interpretuje zvědavcům. „Starosta prý chtěl zastavit, ale jeho manželka se bála. Dojeli domů a ještě z okna pozorovali, jak koule odlétá k obzoru a mění barvu ze žlutozelené na žlutočervenou,“ popisovala nám u šálku kávy Elena Strupková. Ta ale shledává zajímavějším podívat se na nevysvětlitelné úkazy jako na příležitost, jak najít důkaz o přítomnosti jiných dimenzí. „Neidentifikovatelné objekty viděl jistě v životě každý, ale ty mají obvykle racionální původ. Myslím, že to bude i případ pana Dohnala. Osobně se přikláním spíše k tomu, že se mohou mezi sebou různě prolínat jednotlivé dimenze a dávat o sobě vědět neobvyklými úkazy. Já miluji sci-fi. Viděli jste například snímek Interstellar?“ ptá se nás.

Koule se vrátila před pěti lety
Asi nejcennější a nejpodrobnější přímé svědectví o nevysvětlitelných jevech v Miličíně nám podal téměř osmdesátiletý bývalý zedník Václav Pavlík. Na doporučení paní Eleny jsme ho navštívili v jeho chalupě na druhém konci Miličína. Na Václavovi bylo hned od počátku vidět, že je rád, že má po dlouhé době návštěvu. Naše společnost ho potěšila natolik, že nás pomalu ani nechtěl ze svého příbytku propustit. „Začátkem dubna, bylo to takhle k večeru, se mi najednou ve světnici objevila obrovská zář. Když jsem vyšel ven před chalupu a potom dál na silnici, uviděl jsem obrovskou červenou kouli, která se na nebi vznášela. Samotná mohla mít dobrých pět metrů v průměru, a jak byla vysoko? Takových deset, možná dvacet metrů. Koukal jsem na to jako blázen dobrých patnáct minut a nevěděl jsem, co si s tím mám počít,“ zavzpomínal pro nás. 

Svědků, které bychom podle pana Pavlíka mohli ještě v Miličíně a okolí najít, by bylo mnoho. Potíž je v tom, že se o nevysvětlitelných jevech buďto zdráhají mluvit, nebo se z městečka odstěhovali. Někteří tak prý dokonce učinili ze strachu, že se zde podivné koule energie objeví znovu. Zůstali tak hlavně pragmatici, kteří i tváří v tvář záhadě mávli rukou. „Sousedka se například jen koukla a pak prohlásila, že ji takové blbosti nezajímají. Pak jsem se dozvěděl, že to ve stejnou chvíli viděl ještě chlápek u pumpy v sousední vesnici. A pak tu máme doktora, který to sice viděl, ale kvůli reputaci o tom nikdy nepromluvil. Každý se holt k podobné zkušenosti staví trochu jinak,“ míní Václav Pavlík.

Na mrtvém bodě
Nejvýraznějšími osobnostmi, které podobně jako my kráčely ulicemi Miličína a sháněly svědky podivných událostí, byli v minulosti především záhadolog Vladimír Šiška a jeho pomocník – novinář Jaroslav V. Mareš. Oba svého úsilí najít další svědky miličínských záhad po čase zanechali a nezávisle na sobě nás před naším výletem nepřímo varovali s doplněním, že místní o oněch událostech hovoří jen velmi neradi. Po naší několikahodinové návštěvě této obce je nám však nad slunce jasné, že se to tu svědky oněch nevysvětlitelných událostí skutečně jen hemží. Jen to chce mít trpělivost, čas a také chuť oddělovat očitá svědectví od povídaček z doslechu. A to není právě jednoduchý úkol. Kéž bychom se mohli vydat do Miličína těsně po prvních hlášených událostech v roce 1991! To ale bohužel polovina z nás ještě nebyla na světě.

Projektu Záře
V roce 2018 si Miličín pro údajný výskyt paranormálních jevů vyhlédli příznivci UFO. Této problematice se věnovalo několik videí na serverech Youtube a Stream.cz. Jejich autory tehdy byla dvojce Vladimír Šiška a Jaroslav V. Mareš. Zatímco první jmenovaný byl vedoucím Projektu Záře, jenž se po léta zaměřuje na zaznamenávání a vyhodnocování poznatků o UFO, druhý byl zkušený novinář a publicista, který se zařadil po bok badatelů a záhadologů. S videy obou těchto autorů se obec dokonce chlubí na svém webu. 

Jaroslav V. Mareš je v tuzemsku znám například svou knihou Největší záhady české historie. Zde reportážním způsobem odkrývá záhady české historie jako požár Národního divadla, vraždu Jana Nepomuckého či případ Jana Masaryka. Právě v této knize se dočtete také o UFO v Miličíně. 

Projekt Záře vznikl 27. 3. 1992 z iniciativy České archeoastronautické asociace, která k tomu účelu navázala spolupráci s velením českého vojenského letectva. Tato spolupráce však nyní funguje spíše formálně. 

Od roku 1994 pokračuje projekt v činnosti samostatně, i když nejde o sdružení či klub v pravém slova smyslu. Projekt Záře je spíše program, který je uskutečňován sítí jednotlivých badatelů v České republice. Jde tedy o amatérskou a nekomerční činnost. „Svojí snahou o racionální přístup a neutrálními postoji k problematice si projekt Záře za dobu své existence vybudoval dobrou spolupráci s nejrůznějšími vědeckými odborníky a experty, jejichž konzultací pak využívá při vyhodnocování získaných informací,“ uvádí zástupci projektu na svém webu projektzare.cz. 

Důkazem o pragmatickém přístupu týmu Projektu Záře budiž zpráva, kterou zveřejnil na svém webu v únoru tohoto roku. „V poslední době dostáváme v projektu Záře neustálé další a další hlášení podivných objektů, které cestují nad naší hlavou v podobě řetízku bílých světel přímočaře letících v řadě za sebou a připomínajících korálky navléknuté na šňůrce. Jde o satelity systému Starlink a je velmi snadné je poznat – pokud tedy něco takového vidíte na obloze, není to UFO! Než vyplníte formulář hlášení UFO, mrkněte prosím do tohoto článku, jak tyto satelity vypadají,“ radí Vladimír Šiška. 

Čeští záhadologové v posledních letech teskní nad faktem, že nespatřili takzvaný objekt Oumuamua. Tento načervenalý mezihvězdný koráb připomínající doutník byl poprvé spatřen teleskopy na havajské observatoři v říjnu 2017, když proletěl kolem Země rychlostí přes 156 tisíc kilometrů za hodinu. Dodnes se o něj vedou spory. Jeho zvláštní tvar a míra akcelerace z objektu učinily v astronomických kruzích předmět spekulací a někteří vědci doufali, že jde o mimozemskou sondu. Tyto spekulace se však dosud nepodařilo potvrdit. Technicky údajně šlo spíše o asteroid nebo kometu.