Výjimečný útulek se snaží zlepšit život opuštěným kočkám. Podle Terezy kočky nedostávají takovou pozornost jako třeba psi. „V Česku se jich bez pomoci nachází obrovské množství, které spousta lidí neřeší, a nechtěné kočky pak končí pod koly aut, umírají na nejrůznější nemoci nebo je po nich stříleno ze vzduchovky,“ konstatuje Tereza. V současnosti v projektu žije 200 koček. „Přibližně jednu čtvrtinu tvoří plaché kočky, které jsou v takzvané Jungli, zbytek z tohoto počtu tvoří kočičky přímo umístěné ve vnitřních prostorách útulku nebo jsou v dočasné péči po celém Česku,“ zmiňuje Laura.
Je libo moře?
Jungle symbolizuje venkovní zázemí, které je součástí útulku. Spolek ho zřídil zejména proto, aby se kočky cítily nejen fyzicky, ale také psychicky lépe. „Ne každá kočka chce žít ve společností lidí. Plaší jedinci zde v Jungli mají denní přísun jídla, zateplené boudičky a kameru, díky které hlídáme jejich zdravotní stav,“ vysvětluje Tereza. Projekt tak sám o sobě vyvrací mýtus, že se mají zvířata v útulcích špatně. Některé z nich dokonce cestují k moři. „Ve Šklíbě máme i několik kočiček, které vyžadují různě individuální přístup. Kocourkem cestovatelem je konkrétně hluchoslepý Dario, který kvůli svému postižení vyžaduje nejen neustálou péči, ale také speciální vjemy. Na rozdíl od zdravých koček si nemůže užívat zábavu, jako je pozorování světa kolem, tón našeho hlasu nebo třeba lovení much. Navíc je na nás velmi fixovaný, protože mu pomáháme bezpečně se orientovat v prostoru. Vzhledem k jeho potřebám jsme se rozhodli, že ho vezmeme s sebou i na dovolenou. Dario zvládá nad očekávání skvěle cestování autem, které si velmi užívá, ale i cokoli nového ke zkoumání, ať už je to pláž, hory, nebo les,“ líčí Laura.
Hledání nových domovů
Útulek se od ostatních liší hlavně přístupem. „Snažíme se k věcem přistupovat jinak, inovativně. V první řadě se hodně zaměřujeme na marketingovou činnost a PR celého spolku. Ačkoli je útulek nezisková organizace, je to firma jako každá jiná a bez dobré reklamy nemůže nikdy dobře fungovat. Jsme si jistí, že se určitě každý rád podívá na roztomilé fotky zvířat, a když jsou ještě navíc nafocené tematicky, upoutá to pozornost o to více. Díky tomu kočičky hledají nové domovy rychleji, a ještě si při tom užijí legraci,“ pokračuje Tereza. Na sociálních sítích totiž útulek mimo jiné informuje zájemce o stavu zvířat. V poslední době projekt bojuje s takzvaným kočičím morem. Proto spolek apeluje, aby byly kočky řádně vykastrovány. „Jde o samotnou podstatu všeho utrpení tvorů. Pokud chceme řešit nějaký problém, musíme začít u jeho jádra, což bez diskuse je právě přemnožení. Když lidé nekastrují zvířata, příroda si k redukci koček pomáhá jinak například stále mutujícími viry, z nichž nejhorší je panleukopenie, tedy takzvaný kočičí mor. Jedná se o strašáka všech útulků a žádá si velký počet životů,“ líčí Laura.
Útulek se potkává také právě s těmi smutnými osudy koček. „Nejhorší je příběh kocourka Frozena. Tohoto miláčka našli lidé, jak se celý promrzlý motá v lyžařském středisku pod Lysou horou. Přišel k nám v zuboženém stavu a s chronickou rýmou. Jeho příběh zasáhl opravdu mnoho lidí, kteří mu v fandili a podporovali na našich sociálních sítích celou jeho cestu. Stal se tak srdcem a tváří Šklíby. Bohužel s námi pobyl pouze jeden a půl roku, kdy jsme neustále sváděli boj o jeho zdraví. Osudným se mu stalo selhání ledvin, a tak jsme tento boj v dubnu minulého roku prohráli a rozloučili jsme se s ním,“ přiznává Tereza.
