Podle sesbíraných dat vlastní alespoň jednoho psa pětadvacet procent Pražanů. V souvislosti s nárůstem obyvatel se dá navíc očekávat, že zvířat bude v hlavním městě neustále přibývat. Je na situaci metropole připravená?
Je co zlepšovat
Ačkoli si 80 procent pejskařů myslí, že je Praha pro psy a jejich majitele přívětivá, jsou zde stále sféry, ve kterých je co zlepšovat.
Velkým tématem je například výcvik psů. Pětačtyřicet procent pejskařů by podle průzkumu uvítalo lepší úroveň vzdělání majitelů psů o chování a tréninku. Podle některých z nich v Praze není dostatek cvičáků, psích hřišť naopak ano.
Podle Tomáše Nusharta, zakladatele tréninkového centra Necvičák, převážná část psích hřišť v Praze není kvalitní. „To, že většina hřišť vypadá jako na agility (sport se psy podobný koňskému parkuru – pozn. redakce), je špatně. Je to nebezpečné a každý agility trenér vám řekne, že jsou překážky uzpůsobené tomu, aby klouzaly. Na některé z nich aby ale pes do roku a půl života neměl vůbec vkročit, protože si skákáním dolů zničí nohy,“ komentuje Nushart.
Co se týče toho, zda by měli psi jít na cvičák, či zda výchovu majitelé zvládnou po svém, je Nushart na vážkách. „To je taková ta debata, jestli by měl mít člověk řidičák na psa. Z pohledu psa stoprocentně, z pohledu člověka je to nereálné. Bavíme se nejen o tom, aby byli psi poslušní k ostatním lidem, ale aby i lidi věděli, jak se chovat ke svým psům. Na některých místech se navíc psi stále netrénují metodami, které by odpovídaly 21. století. Nadužívání trestů je pořád obrovské,“ dodává Nushart.
Hra o vodítko
S tím souvisí mimo jiné také edukace pejskařů. Podle některých Pražanů by metropole měla více vzdělávat majitele psů, kteří neuklízí exkrementy a nechávají psy pobíhat všude možně. Místostarostka městské části Praha 2 Lucie Pechová se domnívá, že je nutné neustále vysvětlovat pravidla. Například platná vyhláška o ochraně veřejné zeleně v Praze upravuje volný pohyb psů, přičemž stanovení konkrétních pravidel je v gesci jednotlivých městských částí. Podle psího trenéra Tomáše Nusharta lidé často podceňují možné důsledky puštění psa na volno v nekontrolovatelné situaci. „Lidé často nechápou, proč by měl být pes na vodítku. I když je pravda, že psi potřebují volnost, nemělo by to omezovat ostatní. Často majitelé neznají reakce svých psů na běžce, cyklisty nebo divokou zvěř,“ komentuje Nushart.
Moč a exkrementy
Problém se může zdát také v infrastruktuře. Devětašedesát procent pejskařů si myslí, že majitelé psů po svých mazlíčcích neuklízejí dostatečně. Podle krajinářského ekologa a zahradníka Jana Richtra mnoha pejskařům je docela jedno, co pes při venčení dělá, a nemají ho úplně pod kontrolou. „Pro nás jako správce zeleně tato menšina nekulturních pejskařů vytváří spoustu práce, ať už ve sběru exkrementů, či v opravě a údržbě zeleně,“ dodává Richtr. Nadace na ochranu zvířat upozorňuje, že nejen psí exkrementy, ale také moč na nepovolených místech může být likvidační pro některé stromy či výsadbu.
Podle Evy Marlen Hodek, ředitelky zmíněné nadace, by problém mohly zastavit takzvané psí pisoáry. „Máme domácího výrobce psích pisoárů. Úspěšné případy jejich zavedení jsou v Plzni a v Brně. Jde samozřejmě o spolupráci s psovodem, který psa musí na pisoár naučit chodit. Osvědčilo se to, a proto si myslím, že by to mohlo být jedno z východisek i pro Prahu,“ konstatuje Hodek. Fakt, že čtvrtina Pražanů vlastní psa, podle odborníků přináší zlepšení fyzické aktivity, sociálních vazeb a prevenci pocitů samoty.
Strážce streamu
