Protože v 70. a 80. letech se už „zelené zlato“ sklízelo hlavně strojově. Tady už bylo na některých pozicích na česačkách místo jen pro osmnáctileté a starší. Mladší měli šanci už jen pásů na česačce, případně tam, kde se chmel česal ručně, to se týkalo obvykle mladých chmelnic.
Slovníček osvíceného brigádníka
|
Marky a dolary
Vyhnout se chmelové brigádě bylo možné, ale člověk si musel sehnat minimálně potvrzení od lékaře. Jinak se jednalo o „dobrovolnou povinnost“, hlavně pro budoucí prváky vysokých škol. Sklizní chmele, za který stát inkasoval marky, dolary a další tvrdou měnu, bylo studium víceméně podmíněné. A tak se čtyřicet let vydávaly desetitisíce holek a kluků především na Žatecko, kde byla většina z tehdejších deseti tisíc hektarů chmelnic. Hygienické podmínky nebývaly nejrůžovější. Někde družstva investovala do relativně kulturního přespávání a umýváren, někde to bývalo jako za krále Klacka. Jedlo se z ešusů.
Ale i přes spartánské podmínky nebylo málo těch, kteří se po první nucené brigádě vraceli během studia na chmel dobrovolně. Hlavně středoškoláci měli možnost poznat své profesorky a profesory i z jiné stránky a svou roli hrála romantika. Leckdo ještě předtím, než odjel na brigádu, viděl slavný filmový muzikál Starci na chmelu z roku 1964 a taky si chtěl po vzoru Hanky a Filipa prožít stejně neopakovatelnou zamilovanost. Vedle toho studenty lákalo třeba i zakázané ovoce, jako bývaly tajné návštěvy místních hospod před a hlavně po večerce.
Džíny s nádechem zeleného zlata
Nezanedbatelný byl i výdělek, byť ručním česáním se dalo v osmdesátých letech vydělat něco kolem tisícovky, kdo šel na česačku, mohl se dopracovat k patnácti stovkám nebo i více. Takže po prázdninách to byl vítaný příspěvek k nákupu oblečení nebo rezerva na Vánoce. Každopádně nejeden z brigádníků vyrážel nachmel i proto, aby pak směnil vydělané peníze za bony a pořídil si vytoužené pravé džíny z Tuzexu.
Tyhle časy jsou dávno pryč. V Čechách a na Moravě je v současnosti už jen asi polovina hektarů chmelnic. Povinné brigády jsou minulostí, pěstitelé chmele si musí najímat regulérní brigádníky za peníze, přece jen už v jiných relacích než v socialistické éře. V devadesátých letech, stejně jako v první republice, to bývala příležitost i pro nezaměstnané, často sem přijížděli Ukrajinci, kteří už tehdy přicházeli do Česka za prací. Ale i mezi současnými česáči bývají studenti, pěstitelé stále udržují kontakty se školami. Vesnice se už tolik nehemží mládeží a po večerech randícími dvojicemi.
Tajemství pivovarských sládků
Něco málo ale ze starých časů filmových Starců na chmelu zůstalo. Kdyby nic jiného, tak aspoň neopakovatelná vůně žateckého poloraného červeňáku, jak se jmenuje naše světoznámá odrůda chmele. Pravdou však zůstává, že na rozdíl od generací před rokem 1989 je chmel a chmelnice pro většinu z nás už věcí zcela neznámou. Pokud však do toho nepočítáme pivo.
Mimochodem – víte, kolik chmelových šištiček je třeba na jeden půllitr? Platí-li moudra sládků, v jednom pivu jsou tři až čtyři.
