Když v padesátých letech minulého století jeden egyptský generál svrhl krále, navázal – za tanky, děla a letadla – nadstandardní vztahy s táborem míru a socialismu. Potíž byla v tom, že se jmenoval příjmením Nasser, takže bylo nutné jeho oslovení pro jazyk český a slovenský náležitě upravit na Gamála Abd an-Násira. Zkuste si jen představit, jak by z reproduktoru rozhlasového přijímače hlásil moderátor, že „naser našeho prezidenta přijal v...“.
Když po smrti britské panovnice přeskočila média okamžitě na vlnu přejmenování Charlese na Karla III., musely si naše oči i uši zvykat. Čtenáři deníku Metro se v malé anketě klonili spíše k původnímu pojmenovávání. „Rozhodně Charles III. Karel je počeštěné jeho anglické jméno,“ myslí si Miriam Dundálková.
Karlík a jeho čokoládovna
„Určitě Charles. On přece není Karel! Taky přece neříkáme, že 18. prezidentem Francie byl Karel de Gaulle nebo že významným hercem němé éry byl Karel Chaplin,“ protestuje proti změně Jana Květoňová a podobně to vidí také čtenář Jaroslav Paulík. Jen někteří se domnívají, že když mluvíme česky, tak i anglický vládce by měl mít české jméno. „Když bude mít továrnu na čokoládu, tak klidně i Karlík,“ vzkazuje Filip Plincner.
Panovníky překládáme. My i cizina
Jazykoznalec Karel Oliva se tématem zabýval od chvíle, kdy se po smrti královny stal panovníkem její syn. „Situace je zřejmá: Překládáme jména panovníků. Proto Camilla zůstane Camillou a ano, William bude Vilém,“ vysvětluje česká dilemata Oliva.
A co za hranicemi? Ano, i tam povětšinou překládají. V Německu je to König Karl III., ve Španělsku Carlos III. Pro řeky je Vasiliás Károlos III. Maďaři, jak je zvykem, to mají sice přeložené, ale otočené: III. Károly. Finové píší Kuningas Kaarle III. Ovšem ve Francii zůstali u jména Charles III. Už jen proto, že i oni mají svého Charlese. Každopádně ho vyslovují „šárl“, a ne „čárlz“.