Nepřestal fotit bývalou královnu Alžbětu II., tak ho policisté odvlekli za bradavky

Jak vzpomínáte na první setkání s bývalou královnou Alžbětou II.?
Poprvé jsem se s královnou setkal na recepci pro novináře před její návštěvou Švýcarska v dubnu 1980. Bylo mi tehdy 20 let a byl jsem velmi nervózní. Když nás představovali královně a vévodovi z Edinburghu, stáli jsme všichni v řadě, potřásl jsem si s oběma rukou a pokračoval úklonou. Uklonil jsem se ale opravdu příliš nízko, a to tak, že když jsem se narovnal, viděl jsem, že vévodovi trochu cukaly koutky, tak jsem si řekl, že příště bude lepší jen uctivě pokynout hlavou.

Jaké přípravy tomu předcházely?
Oblek a kravatu musíte mít opravdu pečlivě vyžehlené. A jedním z nejdůležitějších pokynů od královnina tiskového tajemníka Michaela Shea bylo, že když poprvé oslovujete královnu, oslovujete ji „Vaše Veličenstvo“ a potom už jen „Ma’am“.

S jakými nepravdivými představami o bývalé panovnici jste se u lidí setkával? Jaká byla ve skutečnosti?
Většinou to byla představa, že jde o nějakou nadpozemskou bytost, a ne reálného člověka. Což rozhodně nebylo to, jaká královna ve skutečnosti byla. Milovala všednost života a své koníčky a záliby, a to do takové míry, do jaké ji to její role panovnice umožňovala. Zbožňovala venkov, kde mohla žít obyčejným životem, chodit v jednoduchém oblečení, starat se o zahradu, ale přesto všechno zůstat naprosto oddána svému životu královny.

Které focení vám utkvělo v paměti? Ať už jako příjemná vzpomínka, nebo náročná situace?
Bylo to v Lisabonu v Portugalsku. Královna se tam zdravila s davem za bariérou a my se museli pohybovat pozpátku, abychom to vyfotili. Portugalská policie, která nás měla na starosti, nás nechala nerušeně fotografovat, ale když zaveleli stop a my nepřestali fotit, měli velmi neotřelý, avšak velmi účinný způsob, jak nás zastavit. Chytli nás za jednu z našich bradavek a zakroutili jí. Ta bolest byla nesnesitelná a vy jste neměli jinou možnost než se pohnout přesně tam, kam chtěli, abyste šli. Ze všech mých cest s královskou rodinou je ale Portugalsko jedinou zemí, která používala takovou taktiku.

Karel III. při setkání s bývalým českým prezidentem Václavem Havlem

Co obnáší práce královského fotografa? Co jste musel splňovat, co se od vás vyžadovalo?
Jako fotograf na volné noze jsem fotil pro časopisy po celém světě. O prodej svých snímků ve Velké Británii jsem se staral sám, ale pro zbytek světa jsem využíval agentury, a to většinou v Paříži, protože v době před digitalizací se filmy musely kopírovat a distribuovat do celé Evropy i mimo ni. Paříž měla výhodnou polohu a snímky poslané přes noc vlakem dorazily do většiny evropských měst druhý den brzy ráno.

Prodával jste snímky také do bulvárních plátků?
Nějaký bulvár jsem občas udělat musel, ale strašně nerad. Fotografování královské rodiny na dovolených bylo nutné zlo. Ochranka anebo přímo palác většinou povolily pár focení v konkrétní čas výměnou za klid po zbytek dovolené, a pak třeba ještě jedno focení na jejím konci. Člověk se tak dostal na lyže nebo třeba na dovolenou v Karibiku, celé to mělo trochu nádech Jamese Bonda, tahle práce. Vždycky jsem měl připravenou tašku se všemi nezbytnostmi, penězi, pasem, filmy a tak dále pro případ, že bych musel odcestovat narychlo do zahraničí. Za těch téměř 20 let, co jsem se specializoval na fotografování královské rodiny, jsem s nimi procestoval asi 70 zemí.

S kým z královské rodiny máte nejbližší vztah? Jste s některými členy v kontaktu dodnes?
Zcela záměrně jsem si držel odstup. Jako fotoreportér jsem musel být schopen vykonávat svoji práci, aniž by mě příliš omezovaly emoce. Například, když se princezna Diana dozvěděla o smrti svého otce, byla zrovna na lyžích. Časopisy po celém světě se dožadovaly fotek. Musel jsem ji v ten den vyfotit, což jsem i udělal, ale bylo to nepříjemné. Byla to moje práce, ale kdybychom byli přátelé, nedokázal bych to. Ale kdybych mohl, přátelil bych se určitě s princeznou Dianou a s princem, teď králem Karlem III. A to hlavně proto, že jsem s nimi strávil tolik času a byli mi nejblíž. Už dávno se nepohybuju v královském světě, život jde dál, s manželkou Claire máme firmu a žijeme ve Francii, na zámku, takže trocha královského světa mi vlastně zůstala.

Princové Harry (vlevo) a William (vpravo) s Alžbětou II.

Jaký je král Karel III.? Bude podle vás dobrým panovníkem?
Myslím, že bude vynikajícím králem. Hlavně doufám, že bude mít možnost ovlivnit britskou veřejnost svými názory a přesvědčeními. Považuji ho za průkopníka organického hnutí ve Velké Británii, ne-li dokonce na celém světě. Tehdy se vtipkovalo, že mluví ke svým rostlinám. Já to ale taky dělám, mluvím se zeleninou na zahradě své ženy a daří se jí moc dobře. Souhlasím také s jeho multináboženskou vizí. Pro někoho, kdo je nyní hlavou anglikánské církve, je tohle opravdu velký krok. Jestli uspěje stejně jako v případě biopotravin, tak kdo ví? Mohl by se koneckonců stát nejúspěšnějším králem všech dob.

V seriálu Koruna je dramaticky vylíčen nešťastný vztah princezny Diany a krále Karla. Diana je vyobrazena jako taková křehká a naivní duše. Vy jste byl přímo u toho. Jaká princezna opravdu byla?
To je bohužel pravda a bylo nejspíš nevyhnutelné, že se jejich vztah rozpadl. Diana byla příliš mladá na takové povinnosti, které její role vyžadovala. Jako fotograf se nikdy nedostanete tak blízko, abyste členy královské rodiny mohl opravdu poznat, ale to, co jsem měl možnost vidět, byli dva dobří lidé se zdravým smyslem pro humor. Možná to fungovat mohlo, ale ona byla příliš velkou hvězdou, která prince zastiňovala, a mám dojem, že většinu času, kdy byli spolu, nebyli šťastní.

Fotograf Lionel Cherruault

Myslíte, že je pro křehčí povahy tlak, který kolem královské rodiny je, nezvládnutelný?
Myslím, že každý, kdo se stane členem královské rodiny, by na to měl být předem připraven. Přijdete o určitou část své svobody, kterou všichni považujeme za samozřejmost, ale zase je to vynahrazeno spoustou dobrých věcí. Není to jednoduché, lidé vás neustále sledují. Křehká povaha není ideální vlastnost, musíte mít spíše hroší kůži.

Princ William je veřejností milovaný, zatímco princ Harry je černou ovcí rodiny. Jací byli princové během dospívání? Je podle vás těžké unést pozici druhorozeného syna, který nebude králem?
Oba malí princové zvládali své role velmi dobře. Vůbec si nevzpomínám, že by se jako děti hádali, rozhodně ne na veřejnosti a vždycky se před našimi kamerami chovali bezvadně. Zdálo se, že milují své rodiče a způsob života, do kterého se narodili. Já si myslím, že být „náhradníkem“ je skvělá pozice, nemáte tolik zodpovědnosti, o takovém životě si většina z nás může nechat jen zdát. Nevidím žádný důvod, proč by pozice druhorozeného syna měla být těžší.