Aktuálně vám vyšla kniha o hledání vlastního stylu – jak byste popsala ten váš?
Jako střízlivý, povětšinou v civilu nenápadný, nudně černý. Jako takové montérky (smích).
Co všechno čtenáři v knize Síla stylu najdou, pro koho je určena?
Pro kohokoliv, koho baví nejen se oblékat, ale i zkoumat svět a ostatní kolem sebe. Existuje úžasná kniha od Vladimíra 518, nazvaná Kmeny, kde jsou precizně popsány různé skupiny, někdo by řekl sociální minority, mně spíš přijde skupiny společnosti. A on ten komunikační signál nemusí být až tak nápadný, jako je třebas punk nebo scene styl, ale můžeme příslušnost ke skupině dekódovat podle sukně i kabelky.
Módu nazýváte komunikačním prostředkem, jaké jsou vaše osvědčené modely na různé příležitosti, poraďte našim čtenářkám?
V Česku se ustálil dress code, což je fajn. Myslím, že nikdy nic se nezkazí černými koktejlkami. Existují prostě nesmrtelné a takřka komukoliv nositelné kousky, jako je bílá blůza a béžový baloňák. Nikdy nikoho nekritizuji, nemám to v povaze, ale jediná věc mi vážně až bolestně vadí, a to jsou džíny do Národního. Jednou vedle v lóži seděl dokonce pán v jasně zelených šortkách. Chápu, že někdo na poslední chvíli koupí lístky a třebas nemá čas, pak asi o. k., ale vnímám trochu jako povinnost úctu k situaci, prostředí a protagonistům.
Když lidi s vámi přijdou na schůzku, „diagnostikujete je“ podle modelu
To bych si nedovolila. Ale podle očí, podle pohledu asi ano… A taky podle rukou. Naštěstí už zmizela ta děsná pomluva, že nás v zahraničí hodnotí podle bot. To už říkal kdysi dávno můj táta, že na festivalech spisovatelů v Anglii vždycky bezpečně pozná Čecha (smích). Tak nevím, zda by byl pan Baťa rád.
Síla stylu je spíš o fotkách, módních doporučeních, chystáte i nějakou beletrii?
V říjnu mi vychází povídková knížka Momentky. A velmi ráda bych na knižní veletrh připravila pro Motto pokračování své pohádkové knížky. Tak uvidíme, zda ke mně příběhy přijdou. Jinak, na co se hrozně moc těším, bude uvedení knížek na divadlo. Laskonky režíruje Irena Žantovská, Bestiář Roman Štolpa. Tak snad to bude diváky bavit.
Na posledních vašich projektech, jako knihy Laskonky a Borůvky nebo váš Diář Báry Nesvadbové, se podíleli zajímaví mladí čeští výtvarníci – Pasta Oner, Dana Lédl nebo Martin Krajc. Máte v plánu pokračovat v těchto spolupracích? Máte vyhlédnutého nějakého dalšího talentovaného umělce?
V Momentkách má prostor Iva Skřivánek, spolužačka Martina Krajce. Sloupky pro Vogue ilustruje Musa.
Čemu se teď aktuálně věnujete?
Našemu nadačnímu fondu Be Charity, původně jsme zamýšleli mít neziskovku jen pro radost a pomoc bližnímu, ale stává se z toho každodenní náplň. Kromě jiných akcí chystáme i populární bazárek na Žofíně, ten bude 22. listopadu, pak se přesuneme do Brna a Třince. Navrhla jsem klobouky pro firmu Tonak ke 100 letům republiky, budou se jmenovat Adina, Milena, Toyen a V&W. Vnímám je jako poctu osobnostem, které dodnes rezonují, baví a inspirují.
PRAHA? AHA!
