Jak se v Londýně živíte? Jen jako grafik a ilustrátor?
Jsem také na částečný úvazek hlídačem jediného londýnského majáku v Trinity Buoy Wharf.
Prosím?
Spolubydlící, která viděla, že bojuji o každou libru, mi tam nabídla práci. Maják se nachází v bývalých docích, které zanikly v 70. letech a nyní se přestavují na byty a kanceláře. Samotný maják dnes ve svých útrobách hostí uměleckou instalaci Longplayer. Není to nijak náročná práce, asi nejtěžší je dojíždění, třináct kilometrů na kole tam a zpátky.
Proč jste se rozhodl udělat knížku o Londýně?
Ze začátku byla práce na knize svým způsobem únik z reality, kdy jsem dorazil do Londýna, kde jsem nikoho neznal, a snažil se získat práci v kreativním průmyslu. To se ale ukázalo mnohem těžší než v Praze, a tak jsem musel v mezičase dělat barmana, stěhováka a šatnáře. Naděje, že mi jednoho dne vyjde kniha v Británii, mi pomohla nezbláznit se a nezabalit to a jet domů. Napsat, ilustrovat a designovat knihu bylo od dětství mým snem, i když jsem přesně nevěděl, na jaké téma by měla být.
Čím je kniha unikátní?
Dějiny architektury a urbanismu jsou většinou podány suchým akademickým tónem. Často se také od čtenáře očekává hlubší znalost historie a je na něm, aby si vše dosadil do kontextu. Moje knížka Modern London je napsaná jednoduchou angličtinou. Jinak bych to napsat stejně neuměl. Je bez žargonu a navíc je z půlky ilustrovaná. Text se zmiňuje nejenom o architektuře, ale i o změnách ve společnosti a ekonomii, které leccos vysvětlí. Přístupnost textu ale neznamená, že je nekritický. Například víte, že The Gherkin je stále opěvovaná jako vrchol ekologické architektury, ale ve skutečnosti se její revoluční technologie chlazení neujala a byla nahrazena standardní klimatizací?
Kde jste se inspiroval?
Od mala jsem velkým fanouškem letectví a publikace zobrazující letadla v profilových ilustracích mi utkvěly v paměti. To asi vysvětluje způsob, kterým jsem moji knihu ilustroval. Inspirací byly také knihy Miroslava Šaška o světových městech, které jsou geniální kombinací nadhledu a dokumentu.
Pro koho je knížka určená?
Pro lidi se zájmem o architekturu, historii anebo obojí. Myslím, že pro českého čtenáře může být také zajímavé porovnání s Prahou, které není tak ulítlé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Londýn se také po válce začal rychle rozrůstat o panelové sídliště smíšené kvality, kdy se často z optimistických plánů realizovalo jenom to nejnutnější. Dědictví těchto míst se podobně jako v Praze řeší dodnes, i když často mnohem drastičtějšími způsoby, jako je kompletní demolice sídlišť a přestavby. Kniha také obsahuje budovu České ambasády od Jana Bočana a Jana Šrámka a také Lord’s Media Centre of Jana Kaplického... Je to samý Jan!
