Proč jsou potřeba v registru stále noví lidé?
Každoročně onemocní v naší zemi stovky lidí včetně malých dětí leukemií, zhoubnými nádory či těžkými útlumy krvetvorby a dalšími vážnými nemocemi, které jsou léčitelné pouze transplantací kostní dřeně. Bohužel v rámci rodiny najdeme dárce jen asi pro čtvrtinu z nich, všichni ostatní jsou odkázáni na dobrovolného dárce zapsaného v některém z 80 registrů po celém světě. To, že pacientovi nejčastěji daruje krvetvorné buňky rodič či sourozenec, je jen mýtus. Čím více mladých zdravých, a především ochotných lidí se nám podaří zaregistrovat, tím větší šanci dostanou všichni pacienti.
Tím, že se registruji, se automaticky dárcem nestanu?
Registrace k nám je vlastně takový morální závazek, že kdyby někde na světě onemocněl člověk se stejnými či velmi podobnými transplantačními znaky, jsem tu pro něj a jsem ochoten darovat nezištně kousek sebe. Šance, že ke shodě mezi pacientem a dobrovolníkem dojde, je malá (reálně daruje asi jedno procento ze zapsaných), ale jak už jsem řekl, čím více lidí v databázi budeme mít, tím zvýšíme pravděpodobnost, že najdeme dárce opravdu pro každého.
Zatím se tedy pro každého pacienta dárce najít nepodaří?
Bohužel ne, zhruba pro každého čtvrtého pacienta dárce nenalezneme nebo ho nalezneme příliš pozdě a nemoc je rychlejší. Změnit to můžeme jedině tak, že budeme neustále rozšiřovat databázi. Na světě je 80 registrů, všechny spolupracují, databázi dobrovolníků sdílejí. Zapsaný Čech tedy může darovat jak v rámci České republiky, Evropské unie, tak do zámoří. Není to nic neobvyklého a bez úzké spolupráce všech registrů na světě by naše práce téměř nebyla možná.
Jak se k vám mohu přidat?
Zapsat se můžete na některém z našich 60 registračních center po republice nebo na náboru v terénu. Celý proces zabere asi deset minut, stačí vyplnit dotazník a setřít si speciální štětičkou dutinu ústní nebo darovat dva mililitry krve. My už si z toho v laboratoři zjistíme vaše transplantační znaky a zaneseme vás do databáze.
Pokud k vám nyní vstoupím, co se stane dál?
Můžeme najít pacienta shodného s vámi hned, za rok, za pět let nebo nikdy. To už je ale jedno. Vy jste udělala maximum, svojí registrací dáváte naději po celou dobu, co v databázi vedena budete. Vyloučit vás musíme v 60 letech.
Když budu mít štěstí a budu vhodná, co následuje?
Těší mě, že říkáte, když budu mít štěstí. Oni totiž naši dobrovolníci to opravdu takto chápou a telefonát, že byli vybráni, je upřímně těší. Pokud bychom vás vybrali, čeká vás ještě množství vyšetření, zda skutečně můžete darovat a jste tím nejvhodnějším adeptem. Následně dostanete na výběr ze dvou možností odběru krvetvorných buněk a jde se na to.
Jaké jsou metody darování kostní dřeně?
Dárci mohou být odebrány krvetvorné buňky dvojím způsobem. Buď klasickým odsátím jehlou z kosti pánevní, to se dělá samozřejmě pod narkózou. Novější metodou je separace těchto buněk přímo z krve, což je velmi podobné jako darování plazmy. Připojíme vás na přístroj zvaný separátor, z jedné ruky vám krev bereme, v separátoru si odebereme krvetvorné buňky a do druhé ruky vám krev zase vrátíme. Tento druhý způsob je bez narkózy, ale zase vyžaduje několikadenní stimulaci krvetvorných buněk pomocí podkožních injekcí s takzvaným růstovým faktorem.
Bolí to?
Řeknu vám to tak, jak slýchám od našich dárců v nemocnici. Po odběru z kosti pánevní popisují dárci, že je bolí místo vpichu stejně, jako kdyby upadli na led nebo je někdo nakopl. Nejde o žádnou ostrou bolest, spíše pocit jako po nárazu. U té separace nemluví o bolesti, to je spíše zdlouhavé a pro někoho to může být nepříjemné. Dárce musí vydržet 3–4 hodiny na separátoru, nepoškrábete se na nose, nedojdete si na záchod. Navíc před separací si musí denně aplikovat injekci růstového faktoru. O všechny naše dárce se ale stará moc milý tým našich sestřiček, které se snaží samotný proces darování co nejvíce zpříjemnit.
Zjistím, komu jsem zachránila život?
Darování je anonymní, řekneme vám pouze, zda vaše kostní dřeň pomáhá v Česku, nebo putuje do zahraničí, a pohlaví pacienta. Anonymně si ale přes naše koordinační centrum můžete s pacientem vyměnit dopis či e-mail.
Jak si stojí náš národní registr v porovnání se světem?
Musím nás pochválit, patříme stabilně mezi nejefektivnější registry na světě. Velký dík patří všem mým kolegům, spolupracovníkům a dobrovolníkům, kteří se k nám za třicet let fungování registru již přidali. Samozřejmě máme do budoucna nemalé cíle. Velkou inspirací je pro nás z evropských zemí Německo, s tamním registrem také velmi úzce spolupracujeme. V Německu je totiž na počet obyvatel zaregistrován každý zhruba devátý člověk, u nás je to každý osmdesátý. Kam se posouvat tedy stále máme.
