Česko neví, co s vozítky na elektřinu. Lidé jsou naštvaní

„Tento týden mě už dvakrát srazila elektrická koloběžka,“ přiznal deníku Metro hlavní analytik České bankovní asociace Miroslav Zámečník. Jako skalní vyznavač liberalismu prý poznává, že liberální ekonomika by měla mít v některých oblastech své hranice.

Není jediný, kdo ztrácí pochopení pro novinky v našich ulicích (viz článek dole „Strážníci vyhlásili koloběžkám válku“). Policisté však často všemožná vozítka poháněná elektřinou ignorují nebo dělají, že vozítko řítící se i více než schválenou pětadvacetikilometrovou rychlostí nevidí. Autor článku byl minulý týden svědkem situace, kdy se po rušné ulici chodníkem řítil elektrický koloběžkář. Stojící hlídka městských strážníků jen konstatovala: „Ten tady nemá co dělat!“ Ale vůbec na koloběžkáře nereagovala. I státní policisté reagují na dotaz, proč často nechávají rychle jedoucí elektrické „koloběžky“ bez povšimnutí. „Musel bych mít radar a měřit ho,“ argumentuje policista v centru Prahy a dodává, že podle příručky, kterou vytáhl z brašny, je motorové vozidlo to, co má spalovací motor. Má pravdu?

Policie uznává, že člověk jedoucí na koloběžce nebo kole je podle předpisů řidičem nemotorového vozidla. Nesmí proto například konzumovat alkohol před jízdou. A patří jednoznačně na silnici či cyklostezku. Jde-li o kolo nebo jiné takové přibližovadlo opatřené motorem, je to složitější. „Pokud přesahuje výkon motoru jeden kilowatt nebo dosahuje-li na rovině rychlosti přes dvacet pět kilometrů za hodinu, nejedná se už o koloběžku, ale o motorové vozidlo spadající do kategorie moped,“ upřesnila pro Metro vrchní komisařka Lenka Sikorová z odboru tisku a prevence Policejního prezidia.

„Koloběžky jsou pro potřeby zákona vnímány jako jízdní kola,“ řekla Metru mluvčí ministerstva dopravy Lenka Rezková. Pro ně platí, že na nich lze jezdit po silnici nebo na cyklostezce. „Specifickým případem jsou pěší zóny, ale obec nebo městská část mohou úpravou pohyb kol povolit,“ vysvětluje Rezková. Jenže právě v hlavním městě brázdí chodníky i pěší zóny nejrůznější vehikly, které jsou čímsi mezi koloběžkou a trojkolkou na způsob chopperů a motají se mezi davy chodců. Vpředu řidič, vzadu na lavici dva turisté. Tedy vozidla, která nevznikají dodatečnou úpravou přidáním elektromotoru, ale sériové výrobky z továrny.

„Co se týká elektrokoloběžek se sedátkem a motorem z prvovýroby, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady EU jsou motorovým vozidlem,“ dodává ještě Rezková a doplňuje, že vjezd do pěší zóny jim může zamezit dodatková tabulka s vyznačením „mimo jízdní kola s výkonem nad 250 wattů“. Právě v tom je kámen úrazu. Třeba koloběžky Lime vykazují výkon 250 wattů, takže se vejdou i do takového zákazu. Není-li tedy před pěší zónou dodatkový zákaz, jsou z obliga i jezdci na větších a výkonnějších elektrokoloběžkách. 

Jak obejít paragrafy Na všechno se najdou fígle. Klasické elektrokoloběžky se uvádějí do pohybu odrazem nohy jezdce, dál už lze rychlost přidávat nebo ubírat „plynem“. Tím pádem se na takové vozidlo nevztahují stejná pravidla jako na motorová vozidla. Řada elektrokoloběžek prodávaných v Česku se „chlubí“, že po vypnutí omezovače jezdí víc než 40 km/h. Tím porušují zákon, který stanoví maximální konstrukční rychlost pro tyto stroje na 25 km/h. Všechny elektrokoloběžky mají motory o maximálním výkonu 1 kW. Nad tuto hranici by už šlo o „mopedy“.