metro.cz

Počasí v Praze

12 °C / 13 °C

Neděle, 22. října 2017. Svátek má Sabina.
František Táborský (třetí zleva), Michal Malátný (druhý zprava)
Další 1 fotografie v galerii
František Táborský (třetí zleva), Michal Malátný (druhý zprava) | foto: BrainZoneMetro.cz

Přestal jsem se při tvorbě stresovat, říká Michal Malátný

10. května 2017  5:58 Pavel Urban Metro.cz
Desátá deska skupiny Chinaski nese název Není nám do pláče. Nahrávali jí po částech po celém světě a nyní budou fanoušci posuzovat, jak se jim povedla. V rozhovoru pro Metro se frontman kapely Michal Malátný a kapelník František Táborský rozpovídali o nevšedním nahrávání, překvapivých zážitcích nebo přípravách na velké podzimní turné.

Nová deska je zajímavá hlavně nahráváním. Jak vás napadlo točit po různých koutech světa?
Michal Malátný (MM): Vzniklo to náhodou, protože jsme na podzim roku 2015 byli pozvaní do Austrálie, kde jsme měli odehrát několik koncertů. Byli jsme tam měsíc, takže mezi koncerty jsme měli dost volného času. Řekli jsme si tedy: ‚Vždyť náš producent Greg Haver bydlí na Novém Zélandu, což je kousek. Co kdybychom toho využili?‘ Greg zamluvil studio v Brisbane a my tam prakticky neplánovaně natočili dvě písničky na zkoušku a dopadlo to docela dobře.



Tak jsme si řekli: ‚Za půl roku hrajeme v Anglii, co kdybychom natočili něco i tam?‘ Takže jsme opět udělali nějaké písničky, další koncert byl zase za půl roku v San Franciscu. Takže na místě, kde jsme hráli, se vždycky zamluvilo studio a něco jsme natočili. Tenhle model se nám osvědčil. Ne, že vezmete balík písniček a potom se s nimi potíte měsíc ve studiu, ale dělalo se to po dvou, což nám umožnilo písně maximálně dopilovat.

Já už trochu četl knihou, kterou jste lidem v předprodeji nabídli spolu s albem. A z vašich příběhů vyplývá, že ne vždy jste měli skladby před nahráváním domyšlené...
MM: Vždycky jedna byla hotová a druhá byl pokus. Třeba byla hudba a nebyl text. Mně se to nějak vždy podařilo dodělat. Buď cestou v letadle, nebo až na místě, kde mě inspirovalo prostředí či lidé.

František Táborský (FT): Vždycky chyběl třeba jenom ten jeden text. Ale když jsme odjížděli v minulosti do studia nahrávat desku, tak chybělo klidně i pět textů a to je pak v hlavě strašný blok. Takhle Michal věděl, že musí dopsat jeden text a věřili jsme, že se to zvládne.

Kdyby se to z nějakého důvodu nepovedlo, byla možnost tu píseň nahrát pak jinde?
MM: Tak by jsme ji na desku spíš nedali. Já jsem ale dospěl do takového stavu, kdy jsem se přestal stresovat a vím, že ten správný moment, kdy mě text napadne, nejde vyvolat. Když se dostanu do správné nálady, tak mi pak stačí jedna noc, ale ta prostě musí přijít. Takže tomu nechávám volný průběh a zatím mi to vychází.

Já se vždycky děsil časových termínů a teď jsem se na ně vybodl. A od té doby to jde nějak jednodušeji. Věděl jsem ale také, že na úplný závěr natáčení pojedeme na tři týdny na Nový Zéland tu desku zkompletovat, a že to kdyžtak dopíšu tam. A opravdu dva texty jsem napsal až v Aucklandu, kdy mi s jedním pomohl novinář Honza Vedral v irském baru.

Nápad na zmíněnou knihu vznikl až v průběhu natáčení?
FT: Až teď nedávno. Chtěli jsme udělat něco speciálního pro naše skalní fanoušky, takže jde o limitovanou verzi dvou tisíc kusů, která se dala objednat dopředu. Teď už je vyprodaná. Jsou tam příběhy o cestování a jak vznikaly písničky. A je tam i jedna píseň navíc oproti normální verzi alba.

Ještě k tomu cestování. Vzpomenete si na nějaký zážitek, který ve vás zanechal stopu?
MM: V Aucklandu proběhla výstava původem českého malíře z předminulého století Bohumíra Lindauera. Narodil se v Plzni a pak emigroval na Nový Zéland, kde portrétoval maorské náčelníky. Čecho-Maor František byl kurátorem té výstavy a pozval nás na ni. My tam zazpívali českou hymnu a řekli jsme si, že by mohla ta deska začít maorským úvodem. A František tam tedy maorsky říká: ‚Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil novou desku Chinaski. Raz, dva, tři, čtyři‘ a začne deska.

A on říkal: ‚Kluci, je to pro mě čest. Já se vám revanšuju a naučím vás haku. Takže ve chvíli, kdy jsme dodělali desku, tak nám řek trika dolů a hodinu nás přímo ve studiu učil haku. To byl fakt nejsilnější a neplánovaný zážitek. My jsme byli úplně v rauši. Jsme domluvení, že v listopadu přijede do pražské O2 areny na koncert a dáme tam haku naživo.

Deska vyšla na začátku května a koncerty budou až v říjnu. Dáváte tedy čas lidem si nové písničky naposlouchat? Některé kapely jedou turné třeba hned po vydání...
MM:Je to normální strategie. Když vydáte desku a uděláte velké turné, tak aby lidé přišli, uděláte pauzu. My loni i předloni hráli hodně, a to i v létě na festivalech. My si potřebujeme trochu odpočinout, ale je to i kvůli tomu, aby měli lidé důvod na koncerty přijít. Protože, kdybychom hráli v létě na každém druhém festivalu, tak proč by na nás chodili na podzim znovu.

Předprodej na turné ale běžel ještě před deskou. Máte už nějaká čísla, jak rychle lístky mizí?
FT: Z poloviny už je turné prodané, ještě než album vyšlo. V Praze už je prodáno deset tisíc lístků a my doufáme, že to bude úplně vyprodané. A hlavně doufáme, že se bude líbit deska, aby přišli lidé i kvůli těm novým písničkám.

V pondělí 15. května budete mít křest pro zvané a část fanoušků. Jak se tam můžou dostat?
FT: Uděláme soutěž pro fanoušky a vylosujeme asi sto šťastlivců. Pozveme také lidi, kteří se na desce podíleli a pokřtíme to. Bude to taková dotočná.

A jak bude tedy vypadat podzimní turné? Už máte představu?
MM: Chystáme osm velkých koncertů. Chceme lidem tu desku představit v co nejlepším světle. Začínáme sestavovat playlist. Jestli hrát celou desku, nebo ne. Jaká bude scéna, hosté, světla, zvuk. Halové turné jezdíme jednou za pět let, takže když už možnost máme, chceme toho využít a užít.

Zmínil jste hosty. Na desce je jich řada, co se týče nástrojů. Přijedou také?
MM: Myslím, že ne. Většinou to byli Gregovi kamarádi a zase všem jim letenky koupit nemůžeme. Greg a Clint Murphy přijedou určitě, ti jsou hlavní. Také zmíněný František s hakou a možná i další producent Stefan Skarbek. Uvidíme. Byl bych rád, kdyby tam byli, protože nám hodně pomohli.

Na prvním singlu Není nám do pláče měl hostovat Tomáš Klus. Proč to nedopadlo?
MM: Ta píseň vznikla na desku úplně první a ta myšlenka se klukům tak líbila, že jsme si říkali, že by to mohlo být hlavní motto a že by se tak celé album mohlo i jmenovat. Když jsem ten text psal, tak jsem si říkal, že by to bylo krásné s Tomášem Klusem. Já ho obdivuji a rád bych si s ním zazpíval. Ale neměl čas, nebo kvůli jeho pauze, každopádně z toho z nějakých banálních důvodů sešlo, což je škoda. Myslím, že by ta píseň měla ještě další význam. Ale tak to prostě osud chtěl.

Deska podle mého funguje dohromady dobře, přestože jste natáčeli pokaždé někde jinde a třeba i s různými producenty...
MM: Báli jsme se, aby nebyla trochu rozbitá nebo, že by nedržela pohromadě. Ale nedošlo k tomu, což je asi zásluha Grega, že to celé dal do kupy. I když třeba ty dvě písně, co jsme točili v Americe se Stefanem, to byl diametrálně odlišný přístup k nahrávání. Greg je absolutně připravený puntičkář, trochu pan profesor. Kdežto v Americe to byl hipísácký svobodný styl. Říkali nám: ‚Ať to je klidně s chybami, ale ať to má grády.‘ Byli jsme z toho trochu vyděšený, ale i tak to funguje.

Další desku byste znovu točili s Gregem?
MM: Ne. Myslíme si, že je třeba zkusit zase něco dalšího, proto i na téhle desce je Stefan a píseň Venku je na nule produkoval Alex Davies, což je mladý kluk z Londýna, se kterým jsme se potkali náhodou na jednom songwritingu. Na firmě nám řekli, že je to na západě vlastně normální praxe. Že se prostě scházejí a vymýšlejí písničky z fleku. Letěli jsme do Londýna bez jakýchkoliv očekávání. Tam seděl ve studiu kluk a řekl: ‚Tak něco zahraj.‘

Já zahrál tři akordy a on na to: ‚Hele, co kdyby tohle byl refrén.‘ A za dva dny jsme nahodili písničku a bylo to tak dobré, že jsme tam za měsíc jeli znovu a udělali další písničky. Příští desku bychom chtěli zkusit s někým jiným, možná ještě někoho potkáme. Ale rozhodně to je strašně inspirující dělat s novými lidmi. Každý má jiný přístup a to je ono, aby člověk nezapadl do stereotypu, který v Česku hrozí.

Takže takhle byste klidně natáčeli i další alba?
MM: Ten styl je bezvadný, akorát trochu časově a finančně náročný. Netvrdíme, že už nikdy v Čechách točit nebudeme, ale jde o producenty. Ti čeští nejsou špatní, ale tohle bylo úplně jiné nasazení. Greg s Clintem si zalezli do studia a ani nevím, kdy jedli nebo chodili na záchod. Přesně věděli, co chtěli. Byla to úroveň profesionality, která u nás tak vypadá na úvod, ale pak se rozplyne.

Když nahráváte s cizími producenty, vysvětlujete jim, o čem vaše české texty jsou?
FT: Nechtějí doslovný překlad, ale chtějí vědět, jestli je to smutná píseň, nebo jestli je třeba o lásce. Výslovnost si musíme ohlídat sami. Měli jsme z toho trochu strach, ale oni nás ujišťovali, že to není problém a ukázalo se, že není. Jsou zkušení a dělali třeba i s Litevci či Řeky. Když se to nahrálo, oni vše smíchali a dali nám to poslechnout, jestli je všemu rozumět. To jsme museli rozhodnout sami.

MM: Já se nejvíc bál toho, že umím jen mizerně anglicky. A říkal jsem si, jak se s nimi budu bavit. Ale tahle jazyková bariéra se ukázala trochu jako výhoda. Když jsme točili v Čechách, tak jsme seděli v režii na gauči a všichni do toho mluvili a furt se něco řešilo. Kdežto tady jsem se soustředil se svojí slovní zásobou jen na to podstatné. Takže jsem se nerozplynuli v těch debatách.

Potkali jste během natáčení ve studiích někoho slavného?
FT: Ano, třeba Liama Howletta z Prodigy. Ten měl studio vedle nás a jednou jsme také potkali zpěváka Take That. V Aucklandu jsme točili ve studiu, které vlastní frontman Crowded House.

MM: Z toho chlapíka z Prodigy jsem byl úplně nadšený. Prostě jsem šel a poprosil ho o fotku.

Michale, když jsme spolu mluvili naposled před téměř pěti lety, tak jsem se vás ptal, koho budete volit za prezidenta. Teď se blíží další volba, tak jak tu situaci nyní vnímáte?
MM: Moje největší sympatie má Michal Horáček, ale myslím, že je až moc chytrý a sofistikovaný. Že ta hrubší polovina národa mu vůbec nerozumím. Při tom si myslím, že by skvěle reprezentoval. Ale asi nemá šanci. I pan Drahoš je mi sympatický, ale bojím se, že je to vlastně jasný. To jsou jenom naše sny.

FT: Já bych zatím nevolil ze současných kandidátů nikoho. Čekám, jestli se objeví někdo jiný.



Komentáře

Hlavní zprávy

Profesia days pomůže absolventům i zkušeným najít novou práci

Na hlavním pódiu vystoupí spousta zajímavých řečníků, například kouč Marian...
vydáno 22. října 2017  18:11

Ve dnech 25. a 26. října se na výstavišti v Letňanech koná největší pracovní veletrh.  celý článek

Vladivojna La Chia: Cesta za Velký vůz

Vladivojna La Chia
vydáno 22. října 2017  13:55

Dělat hudbu k filmu je úžasná věc, navíc když je pestrý a hravý. Překopat tu hudbu k filmu tak, že z ní uděláte úplně nové písničky, je docela velké...  celý článek

Obytňákovi

Fiat Ducato (2016), 2,3 Mjet
vydáno 22. října 2017  11:55

Že je říjen? To vůbec nevadí! Krásný čas na půjčení obytného auta. Jeho pronájem je levnější a turisté už zalezli za pec, takže je všude volno. S domem na...  celý článek

Pražská pivní úroda

Pivovar U Supa
vydáno 22. října 2017  9:30

Moucha, muflon, sup. Zapomeňte na zoo. Podle zvířat se jmenují piva, co se nedávno začala vařit v Praze. Zajeli jsme do nových podniků nasát pěnu i...  celý článek



Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám