Šotoušové na YouTube. Od her došli až k recenzování mostů

Na YouTube, Instagramu, Twitteru a také na svém webu je tahle partička známá jako Metrobus. Jde o skupinku fanoušků hromadné dopravy, takzvaných šotoušů, kteří se před časem rozhodli o svou vášeň podělit prostřednictvím krátkých videí. „YouTube, coby sociální síť, mě zaujal, když mi bylo asi patnáct let. Hodně jsem tehdy sledoval internetový pořad Indian o počítačových hrách, jenž je na profesionální úrovni dodnes. Měl jsem pocit, že něco takového taky potřebuju vytvořit. Chtěl jsem být originální, počítačové hry už natáčel každý. Takže jsem se to rozhodl spojit s mou další vášní – dopravou,“ popisuje pro deník Metro začátky projektu Metrobus jeho zakladatel Vít Macháček.

Stopáž videí, která na tomto kanálu naleznete, jen vzácně překračuje hranici deseti minut. „Snažíme se o krátká a rázná videa, kde informace rychle vyzní. Ne každého to baví, někdo raději hodinu kouká na jízdy tramvajáků,“ odkazuje Macháček na již dopravním podnikem prakticky vymýcený druh oblíbeného dopravního youtuberingu.

Na tvorbě pořadu Metrobus se v současnosti podílí zhruba desítka lidí. Kromě moderátorů, které lze nejčastěji vidět na obrazovce, jsou nutní i tací, kteří píší scénáře, pracují s kamerou nebo poté zpracovávají jednotlivé záběry ve střižně.

Metrobus funguje více než šest let. „Nejprve mi pomáhal kamarád ze školy, ale moc se nezapojoval. Další lidé se pak ozvali sami, že by se chtěli do projektu přidat. Byly to převážně profesní vztahy. Poslední dobou už ale chodíme i do hospody nebo na procházky po železničních tratích. Máme i nějaké mladší členy, kteří tomu dodávají takové to mladé nadšení. I když by třeba starší lidé byli profesionálnější, to nadšení by jim chybělo,“ míní Macháček.

Co se témat týče, v poslední době na Metrobusu naleznete například recenzi čerstvě zrekonstruovaného Negrelliho viaduktu, názory redaktorů na výluky v centru metropole či posunutou autobusovou zastávku Franty Kocourka. Jedním z pravidelných pořadů, které lze na kanálu Metrobusu sledovat, jsou také recenze mostů. Postupně má dojít na všechny v metropoli a amatérští redaktoři je postupně hodnotí od severu k jihu.

„Upřímně, raději mluvím o méně známých mostech, protože se většinou rozebírají drobnosti, které normálně lidi nenapadnou. Ale třeba na Vyšehradském železničním mostě je složité najít něco, co diváka překvapí,“ vysvětluje pro Metro Macháček. „Málo známé například je, že Libeňský most není jen most přes Vltavu, ale i soumostí sedmi mostů, které dohromady dosahují délky jednoho kilometru,“ doplňuje Macháček.

V Metrobusu mají za celou dobu existence tohoto projektu jediný, zato neustále se opakující problém. Vybrat to nejzajímavější téma, které jen mohou. „Jenom zastávek, o kterých se dá točit, je v Praze asi patnáct set. A kdybychom měli o každé natočit každý týden video, bylo by to asi na padesát let,“ usmívá se Macháček.

„Byly tu i snahy o rozšíření do dalších měst či krajů, ale je to nezvladatelné. Kdyby se k nám chtěla přidat nějaká soběstačná skupina, která bude natáčet videa třeba z Hradce Králové, tak dřív bych je asi vzal. Dnes bych jim řekl, ať si založí vlastní pořad a my je třeba podpoříme,“ krčí rameny Macháček.

„I když víme, že je u lidí nejvíce oblíbená železnice, zaměřujeme se převážně na Prahu. Někdy natočíme něco o příměstské lince, ale ne třeba o rychlíku. Občas vyrazíme na dopravní akci mimo Prahu, ale je to vždy jen výjimečně,“ doplňuje Macháček.

Za každým videem je spousta práce. Udělat průzkum, posbírat informace, připravit scénář, natočit video, sestříhat ho, vytvořit náhledový obrázek a nahrát na YouTube. „Nechceme být jako někteří youtubeři, kteří si sednou před kameru a vykládají, jak se přes den měli. Snažíme se to dělat na trochu profesionálnější úrovni, ale zase ne moc složitě. Je to náročné, bere to hodně času, ale je to i koníček. Jen to vymýšlení trapného popisku, vytváření náhledového obrázku a nahrávání na internet nás někdy úplně nebaví, ale patří to k tomu,“ uzavírá pro Metro Macháček.