Vy jste se údajně po přečtení scénáře nechtěl nechat do seriálu obsadit, proč?
Překvapilo mě, že tvůrci chtějí na práci, která nesnese velké zkoušení, mě, „dramatického umělce“. Jejich práci jsem znal, dělali s herci, kteří se na to hodí, a já měl pocit, že nejsem ten pravý. Navíc k hokeji nemám skoro žádný vztah. Ale nakonec mi fakt, že o něm vím minimum, hrál do noty. Nebyl jsem nikým ovlivněný a vymyslel si svou svébytnou postavu. Samozřejmě jsem ji konzultoval s autorem i režisérem. Nemuselo to vyjít, ale řekli jsme si, že do toho půjdeme naplno a že se režisérovi Vladimíru Skórkovi oddám a on se oddá mně. Už věděl o mých chybách i výhodách. Během střihání měl každý svůj názor a postupně jsme se naučili spolupracovat.
Takže třecí plochy nevznikaly?
Autor scénáře Petr Kolečko nás nechal udělat první díl, pak ho viděl a byl spokojený. S tím, jak jsme k tomu přistoupili i jak jsem uchopil tu figuru. Pak teprve psal další díly. Ta práce byla, na rozdíl od jiných seriálů, náš společný projekt. Vymysleli jsme ho dohromady a nikdo nebyl výš nebo níž. V tom mě ta práce zase nakopla dál. Mám hroznou chuť pracovat s mladými lidmi, kteří mě třeba budou chtít dostat někam jinam a já se nebudu bránit, což bych se asi ještě před pár lety bránil.
Seriál LajnaVšech osm dílů je možné sledovat na www.obbod.com. Uživatel má po založení účtu tři dny obsahu zdarma, následně může Lajnu sledovat buď v rámci měsíčního předplatného (180 korun), či jednorázové platby (45 korun). Nyní je možné si koupit celý seriál za 250 korun. Tvůrci a herci
|
Nebude po této zkušenosti pro vás problém zase naskočit na jiný styl práce?
Neřekl bych. Třeba v létě jsem poprvé dělal s Davidem Ondříčkem a to, že jsem nespoluvytvářel scénář, mi nevadilo. Vytvořili jsme zase jinou postavu. Mám poslední dobou štěstí, že pracuji s lidmi, se kterými je radost pracovat. Lajna byla fajn zkušenost, dali jsme dohromady tým, který ještě vystrčí růžky. Teď si chceme užít, že seriál diváky baví.
Vaše postava se podle úvodního představení podobá Vladimíru Růžičkovi. Říkal jste, že o hokeji moc nevíte, takže vás jeho příběh neovlivňoval?
Chlapi, kteří si odbarvují hlavu, jsou všude, nejenom mezi hokejovými trenéry. Že to třeba mohlo připomínat Vladimíra Růžičku, je možné. Může to být jeho příběhem inspirované, ale nevycházeli jsme z toho. Mnohem víc jsme mysleli na Ivana Hlinku, protože to byl srdcař a člověk, ze kterého jsme chtěli v seriálu kus mít. Pochopitelně lidi od hokeje znám. Vím, kdo je Jarda Jágr, ale nepohybuji se v tom prostředí. Bral jsem Kolečkův scénář jako inspiraci, abych si vymyslel svou vlastní svébytnou postavu. Tak jsem to dělal vždy také v divadle, například i s Hamletem či Richardem III., které přede mnou hrály stovky známých herců. Člověk se jimi může inspirovat, nebo někoho napodobit, nebo zkusit vymyslet vlastní cestu, což byl můj případ. Zrovna tak v Lajně jsme šli vlastní cestou. Museli jsme vše natočit za třetinový čas. Vše bylo rychlé a intenzivní. Nebyl čas dělat chyby. Pracovali jsme s režisérem i scenáristou dlouho před natáčením a o všem debatovali. Když se pak začalo ve tři ráno v Havířově na stadionu natáčet, museli jsme být všichni perfektně připravení. V šest hodin už byl trénink mladých kluků.
Trenér Hrouzek má peprný slovník. Bylo to pro vás i uvolňující, že jste mohl pustit emoce?
Takhle to můžou prožívat skuteční trenéři, kteří se na zápase vykřičí. Ale já jsem byl jen před situací, kdy to musíme ve čtyři ráno zrovna takto natočit. Musel jsem být maximálně soustředěný, takže o uvolněnosti se nedá mluvit. Nebyl čas si to nějak užít.
Jste typ herce, který si postavu odnáší i domů?
Jak kdy, podle toho, jak je ta práce intenzivní. Pochopitelně, někdy u nás doma běhá Hrouzek, někdy jiná postava, jindy potřebuji být úplně sám. Herecká práce je krásná, ale někdy je náročná, a to i pro moje okolí. Myslím, že je to v pořádku, že občas vám přijde domů Hamlet a ráno odchází Jirka.
