Právě záchrana lidí je prvořadým úkolem hasičů specializovaných na práci ve výšce či hloubce. Lezci ji trénují a v případě ostrého zásahu i provádějí na různých objektech. Od střech domů, přes stromy až po skalní útvary. V rámci přípravy se proto potřebují seznámit také s prostředím věrných elektráren.
V Karlovarském kraji se však hasičům dlouho nenaskytla vhodná příležitost. Cvičit na elektrárnách v provozu z bezpečnostních důvodů nelze, šanci tak dostali až nyní díky přibližně dvouměsíční odstávce jednoho z větrníků v parku u Jindřichovic na Sokolovsku, který čeká výměna ložiska. Na provozovatele zařízení se se žádostí o cvičení obrátili už před sedmi lety.
„Hasiči ze všech lezeckých skupin v Karlovarském kraji zde tři dny nacvičovali pohyb uvnitř elektrárny, slanění i záchranu z nejvyššího bodu z výšky sto metrů nad zemí,“ upřesnil mluvčí krajských hasičů Martin Kasal.
Co se vlastně v prostoru větrné elektrárny může stát? V jejich tělesech se příležitostně pohybují servisní pracovníci, které kvůli nenadálé události, zranění, technické závadě nebo požáru může být potřeba zachránit. „Jediná cesta jak tehdy takovému člověku pomoci je s využitím lezecké techniky,“ upozornil Kasal.
Cílem cvičení tak bylo vůbec si vyzkoušet pohyb v tubusu, po servisním žebříku i v takzvané gondole na vrcholu elektrárny. „Potřebovali jsme zjistit, jak to tam vypadá prostorově, jak tam připravit zraněného a pak řešit samotné ukotvení a slanění,“ vysvětlil mluvčí.
Sto metrů výšky je výrazně více než se běžně trénuje, takže i zkušení lezci měli respekt. Navíc je rozdíl ve slaňování například po plášti budovy nebo skále oproti takto volnému prostoru.
Neustále nad volnou hloubkou
Podobnou výzvu představovalo i druhé cvičení na stožáru velmi vysokého napětí 400kV u obce Čichalov na Karlovarsku. „I zde bylo cílem výcviku vyzkoušet si pohyb po samotné konstrukci, vodicím ocelovém laně či způsoby záchrany osob,“ přiblížil Kasal.
Například při servisních pracích na těchto zařízeních také dochází k úrazům. Jsou to sice ojedinělé případy, ale přesto je potřeba, aby hasiči lezci zvládali i tuto záchranu.
„Tam to sice nebylo až o takové výšce, ale zase při lezení na stožár je lezec stále nad volnou hloubkou, pořád vidí pod sebe,“ zdůraznil Kasal náročnost podobných zásahů. Při třídenním výcviku si zde potřebné dovednosti stejně jako v Jindřichovicích prověřili všichni lezci.
Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje má celkem tři lezecké skupiny na stanicích v Karlových Varech, Chebu a Mariánských Lázních, které zvládají pokrýt zásahy na území celého regionu. Denně jsou v každé z těchto skupin ve službě dva až tři lezci.
